S Vladimírem Foistem, dlouholetým ředitelem základní školy a dnes expertem na oblast společného vzdělávání působícím na Úřadu vlády, jsme hovořili o roli koordinátora inkluze na školách. Koordinátor inkluze je pro ostatní učitele potenciální opora v těžko řešitelných situacích. Už jen proto, že zná situaci přímo ve škole.
„Přináší nové přístupy, vyhledává zdroje informací, poskytuje poradenskou pomoc, je nositelem pozitivního přístupu k inkluzi,“ říká Vladimír Foist o tom, jak může koordinátor učitelům zprostředkovat potřebnou pomoc.
Významně může zjednodušit spolupráci učitelů a asistentů. K tomu je ale důležité, aby i učitelé vycházeli koordinátorovi v jeho práci vstříc. Právě tam může často ležet kámen úrazu.
Co to znamená a co obnáší role koordinátora inkluze ve škole?
Inkluzivní přístup klade zvýšené nároky na organizaci a management školy. Poskytování komplexní podpory žákům se SVP vyžaduje týmovou práci, která se neobejde bez zapojení specializovaných pozic. V ideálním případě spolupracují tito odborníci v rámci školního poradenského pracoviště. Koordinátor inkluze hraje jednu z klíčových rolí v takovém týmu a na školách. Ne všechny školy však mají možnost poradenská pracoviště vytvořit. V podobných případech se koordinátor inkluze stává součástí managementu školy a představuje mnohdy jedinou účinnou pomoc pro vedení školy i samotné pedagogy při realizaci konkrétních proinkluzivních opatření.
Jak může takový koordinátor pomoci učitelům v jejich práci?
Vzhledem k tomu, že se jedná o pedagoga (nikoli o externistu) znalého prostředí školy, může učitelům pomoci v účinném nastavení podpory, ale třeba také v komunikaci s rodiči. Koordinuje přípravu, vlastní realizaci i hodnocení plánů individuální podpory i individuálních vzdělávacích plánů pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) tak, aby stanovené cíle skutečně maximální měrou rozvíjely potenciál každého dítěte, přináší nové přístupy, vyhledává zdroje informací, poskytuje poradenskou pomoc, je nositelem pozitivního přístupu k inkluzi. Činnost koordinátora by měla být „šita na míru“ každé škole a reflektovat konkrétní možnosti i zapojení ostatních aktérů. Příkladem konkrétní náplně práce může být následující schéma, které lze rozvinout do konkrétní podoby
Kooordinace společného vzdělávání žáků se SVP
- zajištění a vyhodnocování podpůrných opatření,
- zajištění komunikace mezi aktéry škola – žák / rodič – školské poradenské zařízení,
- zajištění komunikace problematiky v rámci pedagogického týmu,
- organizační a administrativní zajištění (vedení záznamů z jednání, vedení kompletního přehledu o žácích se SVP, kontrola termínů a platnosti vyšetření atd.).
Další osvědčenou možností využití koordinátora ve škole je zaměření se na spolupráci mezi asistenty pedagoga v rámci týmu, na posílení efektivních vtahů mezi asistenty a učiteli. Pravidelné pracovní schůzky koordinátora a asistentů vedou ke sdílení informací, k týmovému řešení problémů, včetně usnadnění administrativních procesů, i k účinnější organizaci podpory.
Co naopak potřebuje koordinátor od učitelů, aby spolupráce probíhala ku prospěchu žáků i učitelů?
Úspěch společného vzdělávání závisí především na týmové práci, osobnosti učitelů a účinné komunikaci s místní rodičovskou komunitou. Koordinátor inkluze může ze své pozice výrazně ovlivnit celkové nastavení a klima školy, ale jeho činnost nemůže být jednostranná. Od učitelů očekává především včasné poskytování podstatných informací týkajících se žáků se SVP, aktivní účast na tvorbě individuálních plánů a spolehlivé plnění stanovených termínů, součinnost při jednání s rodiči, od vedení školy zase dostatek prostoru a podpory k vykonávání vlastní činnosti.
Bude koordinátor na každé škole? Na kom to závisí?
Doufám, že nastane doba, kdy školy budou mít dostatečné podpůrné zajištění k realizaci kvalitního vzdělávání. To se netýká pouze koordinátorů inkluze, ale třeba terénních sociálních pracovníků, školních asistentů, rodičovských koordinátorů nebo poradců profesního rozvoje. Potřebnost podobných pozic ukazují i zkušenosti ze zahraničí. Bohužel, v našem systému jsou tyto posty stále podhodnocovány, což vede mimo jiné k přenášení souvisejících specifických úkonů na pedagogy a vedení škol, kterým narůstá neúměrná administrativní zátěž. Většina výše uvedených pozic je v současné době řešena projektově, což má sice celou řadu negativ (zejména se jedná o udržitelnost, nejistotu pracovních pozic či již zmíněnou administrativní zátěž), ale na druhou stranu nám projekty dávají šanci potřebné pozice otestovat, funkčně nastavit a odůvodnit jejich potřebnost v systému. Jestli se podaří prosadit pozici koordinátora napevno do systému pedagogických specializací, to závisí do velké míry na sílící poptávce škol.
Co by měl takový koordinátor splňovat, aby svou roli naplnil dobře?
Ideálním koordinátorem inkluze je pedagogický pracovník školy (učitel, speciální pedagog, školní psycholog), který se zajímá o problematiku vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a je ochoten v tomto směru na sobě pracovat. Kromě problematiky žáků se SVP by měl mít organizační a komunikační schopnosti, rovněž by měl být připraven zvládat související administrativu.
Jaké obtíže bude koordinátor s učiteli a vedením školy pravděpodobně nejčastěji řešit?
Podle vlastních zkušeností mohu říci, že koordinátora inkluze dokáže potrápit nespolupracující učitel, který nekomunikuje, nedodržuje stanovené termíny, odmítá nabízenou pomoc nebo ignoruje snahy a doporučení. Zde bych rád zdůraznil, že úloha koordinátora nespočívá v tom, že vypracovává individuální plány za učitele, ale je nápomocen při tvorbě, pomáhá hledat řešení a celý proces zajišťuje organizačně. Někdy je zase velmi obtížné navázat kontakt s rodinami a přimět rodiče k efektivní spolupráci. Ze strany vedení může práci koordinátora komplikovat nedostatek zájmu a podpory.
Pokud sám koordinátor narazí na obtíže, na koho se může obrátit o odbornou radu a pomoc?
V první řadě by měl mít koordinátor oporu ve vedení školy nebo v týmu školního poradenského pracoviště. V rámci své pozice má silného partnera i ve školském poradenském zařízení. Mezi koordinátory velmi dobře funguje kolegiální podpora, určitě by se měl zajímat a navázat kontakt s kolegy koordinátory z ostatních škol a také využít možnosti, které nabízí neziskový sektor a systémové projekty zaměřené na inkluzivní vzdělávání.
Mgr. Vladimír Foist
Prosazování myšlenek společného vzdělávání se věnuje ve své ředitelské praxi od roku 2003. První zkušenosti získal na Základní škole v Chotěšově na Plzeňsku, kde působil ve vedení školy pět let. Od návratu do rodného kraje v roce 2008 usiloval o vytvoření inkluzivní školy v pohraničním městě Poběžovice. Na své cestě čerpá nejen z domácích zdrojů, kdy spolupracuje s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání, s Nadací Open Society Fund Praha, s Agenturou pro sociální začleňování, s organizací Člověk v tísni, Ligou lidských práv nebo s Univerzitou Palackého v Olomouci a Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ale inspiraci hledá i v zahraničí. Absolvoval několik mezinárodních projektů, stáže na Babington Community College v anglickém Leicesteru, v Londýně na Berrymede Junior School, ve finském Rovaniemi, účastní se i projektu AMO v Bělorusku. Jako tandemový učitel pracoval v celodenním programu Doktor-Eisenbarth-Schule v bavorském Oberviechtachu. Od srpna 2016 působí jako expert Odboru (agentury) pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR, kde se věnuje především realizaci systémového projektu „Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami“, kde uplatňuje své zkušenosti z ředitelské praxe.
| Nenechávejte si materiál jen pro sebe! |
|
|
|
