Otázky a odpovědi: Patří děti s jazykovou bariérou mezi děti se speciálními vzdělávacími potřebami?

Za děti se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“) jsou od 1. září 2016 nově považovány všechny děti, které k naplnění svých vzdělávacích možností nebo uplatnění práv potřebují podpůrná opatření.

Tato nová definice, kterou zavedla tzv. inkluzivní novela školského zákona, je výrazně širší, než původní definice z roku 2004. Ta za děti se SVP považovala pouze děti se „školským“ zdravotním postižením nebo se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Podstatou speciálních vzdělávacích potřeb dítěte je proto nově naplnění jeho vzdělávacího potenciálu, ne kompenzace nepříznivého zdravotního stavu nebo sociálního statusu.

Tzv. inkluzivní novela školského zákona současně definuje speciální vzdělávací potřeby jako zdravotní stav, kulturní prostředí a jiné životní podmínky. Všechny tři situace jsou obecné, a je potřeba s nimi pracovat právě tak, aby přiznání statusu dítěte se SVP bylo v zájmu dítěte, tedy aby vedlo k naplňování vzdělávacích možností dětí.

V případě dětí s jazykovou bariérou jde pak o to, že není rozhodující jejich státní občanství či mateřský jazyk, ale ta skutečnost, že děti neovládají češtinu na takové úrovni, jakou potřebují ke vzdělávání v českém školství obecně.

Podstatou tedy je, že neznalost češtiny brání naplňování jejich vzdělávacího potenciálu. Nelze proto mít za to, že jde pouze o děti s jiným státním občanstvím nebo jiným mateřským jazykem, podmínku neschopnosti se vzdělávat v českém jazyce splní i český státní občan s mateřským jazykem češtinou typicky v situaci, kdy žije v cizojazyčném prostředí, vzdělává se v cizím jazyce a češtinu používá jen jako neformální komunikační prostředek v nejužším okolí. Kritéria jiného občanství a mateřského jazyka jsou v novém systému navíc zavádějící, protože vyčleňují tyto děti mimo oblast nároku na podpůrná opatření, tj. činí tyto děti závislé na ochotě škol a jednotlivých učitelů jim nějakou podporu nabídnout (včetně dalšího jazykového vzdělávání cizinců organizovaného krajskými úřady, na které není právní nárok) a školám neumožní získat finanční prostředky na podpůrná opatření. Děti s jazykovou bariérou tak mají mít přístup ke všem podpůrným opatřením, které konkrétnímu dítěti pomohou postupně odstranit jazykovou bariéru tak, aby dítě mohlo naplňovat své vzdělávací možnosti při používání českém jazyka jako jazyka, ve kterém vzdělávání probíhá.   

Ze všech uvedených důvodů jde jak v případě dětí mimořádně nadaných, tak dětí s jazykovou bariérou o děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které mají mít nárok na podpůrná opatření hrazená školám státem.