Problematika školní zralosti dětí v souvislosti s ADHD a ADD

Zvažujete pro své dítě odklad školní docházky z důvodu nezralé centrální nervové soustavy? Máme pro vás tipy pro práci s neobratnými, impulzivními a náladovými dětmi, i s dětmi s ADHD a ADD.

Téma školní zralosti dětí v souvislosti s ADHD a ADD objasňuje Bc. Lenka Kocumová, krajská konzultantka APIV B:

Nástup dítěte do základní školy je obrovský zlom nejen v jeho vlastním životě, ale často se také změní dosavadní rytmus celé rodiny. Právě rodičům je tento příspěvek určen především, nicméně zaměření jistě využijí i pedagogové-elementaristé.

Pro školní zralost dítěte není důležité, jestli zná písmena, umí psát nebo mechanicky odříkat číselnou řadu. Jedná se o dostatečnou připravenost zvládnout požadavky školy. Když pedagogové nebo rodiče rozhodují o nástupu dítěte do školy, zároveň dost vážně rozhodují i o jeho budoucnosti, o jeho šťastném či nešťastném dětství v příštích letech, o jeho sebevědomí, o jeho školní (i životní) kariéře.

Při nástupu do školy by mělo dítě být dostatečně zralé, aby zvládlo požadavky, které na ně bude klást první ročník (ale i další ročníky), aby se pro ně škola nestala postrachem. Velmi častou příčinou selhávání i v pozdějších letech života jedince bývá nezralá centrální nervová soustava a předčasné zaškolení, tj. nástup do základní školy. Dobrý start v prvním ročníku ovlivní přístup dítěte ke školní práci, ale později také k zaměstnání a může ovlivnit celkové uplatnění jedince v životě.

Každá škola má určité obecné požadavky, které by děti při nástupu měly splňovat:

1. Tělesná vyspělost:

• Výška, váha, potřeba spánku po obědě.

• Imunita a zdraví.

• Fyzicky nevyspělé děti jsou unavenější, nesnesou dlouhodobou zátěž, jejich pozornost je krátkodobá a kolísavá. Mohou následně trpět pocity méněcennosti v kolektivu vyspělejších dětí.

2. Zralost centrální nervové soustavy:

• Centrální nervová soustava se vyvíjí různě. Její nezralost se projeví emoční nestabilitou, větší dráždivostí a nižší odolností vůči zátěži. Tím je blokováno přijatelné uplatnění rozumových schopností dítěte.

• Vyspělé zrakové a sluchové vnímání dítěte.

• Hrubá a jemná motorika, zejména motorika ruky a grafomotorika. Důležité je zjištění laterality, zda je dítě levák nebo pravák. Nevyzrálá/neurčená lateralita způsobuje mnoho zbytečných potíží.

• Prostorová orientace.

• Správná výslovnost hlásek (kromě „r“ a „ř“, které se mohou nastartovat až později).

• Dostatečná slovní zásoba, která slouží ke kvalitnímu a srozumitelnému vyjadřování.

• Nezbytností je pak schopnost koncentrace na jeden úkol, na práci, také schopnost přijmout, pochopit a dokončit úkol.

3. Sociální zralost:

• Samostatnost, dovednosti sebeobsluhy i jednání s dospělým. Jde o schopnost najít si nové kamarády, přijímat změny, umět se prosadit, ale i podřídit se.

• Schopnost udržet si pořádek ve svých věcech.

Stačí, aby dítě bylo nezralé v jedné z uvedených oblastí a často u něho vznikne nechuť k učení a ke škole vůbec. Role školáka vyžaduje přijetí určité zodpovědnosti za své chování – to nezralé dítě nedokáže. Úspěch ve škole nezaručí pouze inteligence, důležitá je také schopnost soustředit se, pracovní nasazení, odolnost vůči rušivým podnětům z okolí. Uplatnění takových dovedností závisí na zralosti a kvalitě nervového systému dítěte. Tempo zrání a vývoje nervového systému je u každého jiné. V tomto směru vstupuje do života každé dítě jinak vybavené. Jak tedy přistupovat k dítěti s funkčním oslabením centrální nervové soustavy? Ve kterých oblastech potřebuje podporu? Na co se může zaměřit rodič při práci s dítětem v domácím prostředí? Jak může k dítěti přistupovat pedagog, ať už v mateřské škole, přípravné třídě, přípravném kurzu do 1. ročníku základní školy, anebo při (odloženém) nástupu do 1. ročníku základní školy?

Nepozorné a neklidné dítě s ADHD nebo ADD

Radost z učení a ze školy závisí v mnohém na rodičích i učitelích, na jejich přístupu, přijetí a podpoře dítěte. A to zejména ve chvílích, kdy v důsledku funkčního oslabení centrální nervové soustavy začnou společně řešit příčinu projevů tohoto oslabení. Nejčastěji jde o nepozornost a neklid. Příčin je celá řada.

Když odhlédneme od případů, kdy je dítě nedostatečně výchovně zvládnuto, nebo se ocitne v náročné životní situaci, která jej zneklidňuje, pak se může jednat o typ „nepozornosti a neposednosti“, diagnostikovaný jako ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) či ADD (prostá porucha pozornosti), který se ověřuje z řady diagnostických vodítek cíleným psychologickým vyšetřením. Takové dítě pracuje rychleji, než přemýšlí, svou práci není schopno kontrolovat, přeskakuje od jedné činnosti k druhé.

Problémy s pozorností způsobí i horší zapamatování. Dítě není schopno se dostatečně dlouho soustředit na jednu činnost, zaujme ho vše okolo, co se dotkne jeho vnímání. Neumí třídit podněty na hlavní a vedlejší, nedokáže na ty rušivé nereagovat. Často pokyn přeslechne, nereaguje na něj, vše je pro něj potřeba zopakovat několikrát. Často pak ulpí na jediném podnětu a nemůže se od něj „odpoutat“.

Důležitá je spolupráce pedagogů s rodiči, zejména při popisu typických způsobů chování dítěte pro stanovení účinných nápravných opatření, která stanovují poradenské instituce ve svých doporučeních – pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra apod.

Je potřeba uvést, že většinu toho, co rodiče a pedagogy tolik zlobí, dítě nedělá schválně. Potřebuje jejich účinnou pomoc a vedení, aby se pozvolna naučilo své problémy zvládat a zmírňovat je.

Praktické tipy pro práci s dítětem s ADHD nebo ADD:

• Netrvejte na naprostém klidu, tolerujte pohyb, který okolí dítěte neruší.

• Umožněte dítěti měnit polohu při sezení, nebo mu dovolte stát.

• Zaměstnávejte dítě drobnými pomocnými pracemi.

• Plánujte odpočinek podle věku a výdrže dítěte, ideálně po 15–20 minutách – hlídejte signály únavy.

• Umožněte mu dostatek pohybu venku, ohlídejte rovnováhu mezi pohybovými a klidovými činnostmi.

• Naučte dítě relaxovat.

• Usměrňujte chování dítěte, pokud možno beze slov – pohledem, dotekem. Buďte dítěti při jeho práci co nejvíc nablízku.

• Pokyny opakujte několikrát, klidně, netrestejte za první „přeslechnutí“.

• Odstraňte co nejvíce rušivých podnětů z okolí dítěte: na stole nechte jen to, s čím se momentálně pracuje, vypněte rádio, televizi, zavřete okna.

• Použijte co nejvíce názorných pomůcek.

• Sledujte pozornost dítěte. Úkoly zadávejte v jednotlivých krocích. Splnění oceňte.

• Naučte dítě užívat některou formu „diářových“ záznamů – deníček na úkoly, nástěnku na plnění domácích povinností, tabule na úkoly a jejich splnění.

• Čas dítěti co nejvíce strukturujte do pravidelností: čas na učení – čas na povinnosti – volný čas a zábava.

• Typy činností střídejte a včas několikrát oznamte, že bude změna.

• S dětmi hrajte hry na cvičení paměti – Kimovy hry, slovní fotbal apod.

• Pokud se vám podaří dítě krok za krokem vést od chaosu k řádu, bude nutné tyto kroky posilovat uznáním, oceněním, pochvalou, odměnou – a to okamžitě. To předpokládá, že budete dítě opravdu pozorně sledovat, aby vám žádný pokrok neunikl.

Impulzivní chování a výkyvy nálad u dítěte

Impulzivní, zbrklé chování, prudké citové reakce, výkyvy nálad. Když dítě dříve jedná, než myslí, a možné důsledky si včas neuvědomí, pak může ohrozit nejen sebe, ale i ostatní. Často nedokáže ani odhadnout reakce druhého na nevhodné a necitlivé komentáře. Dítě bývá nadměrně důvěřivé. Mívá tak problémy v kontaktu nejen s dospělými, ale i s vrstevníky, které svým nepředvídatelným chováním dráždí a obtěžuje. Velké napětí s přebytkem energie vede k nepřiměřeným formám reagence i na slabé podněty, a ještě se sklonem k silným citovým reakcím. Proto dítě velmi často intenzivně prožívá pocity selhání a neúspěchu, protože nezvládá, co je pro ostatní běžné.

Praktické tipy pro práci s dítětem s impulzivním chováním

• Netrestejte dítě za impulzivitu, snažte se ho místo toho usměrnit neverbálně – gestem, zadržením pohybu dítěte.

• Co se stalo, vysvětlete, až když se dítě uklidní. Teprve pak je schopné vaše argumenty vnímat.

• Následně dohodněte pravidla pro situace tohoto typu.

• Když dojde k afektu, k agresivnímu útoku, nebo se dítě vzteká, bouřlivě pláče – zajistěte, aby dítě neublížilo sobě nebo někomu jinému. Nejlépe v objetí dospělého nechte afekt odeznít. Situaci proberte až po uklidnění dítěte.

• Zajistěte pro dítě přijatelné vybití vzteku (míč, zatloukání hřebíků).

• Mluvte s dítětem o jeho pocitech a potřebách s pochopením, ale přibližujte mu souběžně pocity druhých, aby s nimi mohlo počítat a pochopit je.

• Chování, kterého chcete dosáhnout, odměňujte, i materiálně. Dítě potřebuje v tomto ohledu jasný řád, pravidelnost v denních činnostech.

• Výchova potřebuje jasné mantinely, které nelze překračovat – znamená to ale uváženě sladit požadavky všech vychovávajících (rodiče, prarodiče, učitelé, trenéři).

• Potřebná je nedirektivní důslednost.

Nešikovné a neobratné dítě

Vedle všech uvedených typů obtíží se u dětí s funkčním oslabením centrální nervové soustavy setkáte s motorickou neobratností. Neovládnutá motorika a koordinace pohybů může způsobit problémy například při zavazování tkaniček, při oblékání, úpravě písma, ve výtvarné výchově i pracovním vyučování a také v tělesné výchově.

Praktické tipy pro práci s neobratným dítětem:

• S dítětem nenásilně, ale záměrně cvičte činnosti k rozvoji pohybové soustavy a obratnosti.

• Zaměstnávejte ho motivačně drobnými pracemi (zašívání, přebírání, zpracování těsta, úklidové utírání, pletí na zahrádce…).

• Cvičit můžete i gymnastikou prstů, křížovými pohyby apod.

• Podpořte časté hraní míčových her, skákání přes gumu a švihadlo.

• Je ovšem potřeba velké trpělivosti a dostatku času, protože dítě zpočátku poměrně dost pokazí. Pokud ale vydržíte, bude mít více chuti do práce, protože získá na obratnosti, větší samostatnosti a tím si zlepší sebehodnocení.

Dítě s obtížemi v kreslení, psaní, výslovnosti, vyjadřování a sluchovém rozlišování

Obtíže se často propojí i ve zrakovém a sluchovém vnímání a rozlišování dítěte. Když se takové dítě s oslabenou centrální nervovou soustavou začíná učit číst a psát, zjistí se, že obtížně napodobuje tvary, někdy píše zrcadlově, tvary, které jsou si podobné, zamění i při čtení. Dělá mu potíže diakritika, kdy „neslyší“ délky ani měkčení hlásek. Písmo bývá málo úhledné, často nečitelné.

Obtížně se orientuje v prostoru a čase, vázne pravolevá orientace. Nechápe posloupnosti, řazení do sérií. Nemá smysl pro systém a hůře vnímá souvislosti. To způsobuje v činnostech těchto dětí jistou chaotičnost.

Praktické tipy pro práci s dítětem s obtížemi ve zrakovém a sluchovém vnímání a rozlišování

• Vyhledávejte různé pracovní sešity a knihy s úkoly k rozvíjení vnímání a myšlení – hledání rozdílů, doplňování logických řad, bludiště, rébusy.

• Cvičte rozpoznávání zvuků bez zrakové kontroly, rozlišujte zvuky např. různých materiálů.

• Hrajte slovní fotbal a tichou poštu.

• Hrajte hry typu pexeso.

• Docházejte na logopedii, je-li to potřeba.

• Stanovte a dodržujte denní režim, a při tom pomozte dítěti vytvářet pořádek a řád při různých činnostech – vždy s důkladným vysvětlením, proč je tento způsob práce vhodný.

• V případě výraznějších potíží, kdy by se mohlo jednat o nějakou formu specifických poruch učení, dyslexii, dysgrafii apod., je nutné využít odborníků v PPP, kteří nastolí rozsáhlejší nápravná opatření ve spolupráci se školou.

Obecné tipy pro rodiče při domácí přípravě dětí

• Dítěti výrazně pomůžete, pokud během praktické domácí přípravy dokážete vytvořit klidnou a laskavou atmosféru při výchově i učení.

• Nejde jen o celkovou podporu dítěte, ale když je vaše chování srozumitelné a přehledné, dítě je přirozeně napodobí. Kárání ani „kázání“ nemá žádný význam, stejně tak tresty – tedy je omezte.

• Zaměřte se na kladné stránky dítěte, jasně vymezte hranice, co se smí a co ne, co je vhodné a žádoucí. Také kdo má ve které oblasti rozhodující slovo. O čem je možné ještě diskutovat a o čem již ne. A buďte v tom důslední.

• Pro děti s funkčním oslabením centrální nervové soustavy je charakteristický globální styl učení. Dítě každý úkol vždy vnímá jako celek a detaily vnímá jen nahodile. Každý úkol tedy předkládejte jako celek. Vyjděte z toho, co dítě již o věci ví, a volně si s ním o tom povídejte. Pak nechte dítě různými způsoby informace shromáždit (vyhledat v knize, zeptat se jiných lidí, prakticky si vyzkoušet související činnosti). Oživte učivo „zábavnějšími“ údaji, novými aplikacemi učiva.

• Údaje, které se dítěti podařilo shromáždit, dávejte s dítětem do souvislostí, vytvořte dobrou strukturu, aby si dítě vše snadněji pamatovalo. Pomozte dítěti vytvořit rychlé spojení k autentickému užívání učiva bez velkého přemýšlení.

• Je nutné velmi časté opakování. Opakování dosáhnete už jen tím, že se dítěte budete vyptávat, co se ve škole dělo, co nového se probíralo, kdo byl z čeho zkoušený.

• Vyhraďte dítěti v denním režimu 10–15 minut hned po příchodu domů právě na připomenutí všeho, co se dělo ve škole. Dítě si podle rozvrhu toho dne vždy otevře sešit nebo knihu a letmo si připomene obsah vyučované hodiny.

• Zajistěte, aby delší čas, asi tak hodinu, věnovalo dítě aktivnímu odpočinku – relaxaci, drobným domácím pracím.

• Při psaní úkolů a domácí přípravě byste měli být nablízku, případně se také této přípravy účastnit. Ale místo zkoušení si nechte od dítěte učivo „vysvětlit“.

• K osamostatnění dítěte přispějete nácvikem takových strategií učení, aby se v nich dítě učilo samo sebe řídit, posuzovat a také hodnotit. Zvládnutí těchto strategií je velmi užitečné, ale také velmi obtížné. I malý pokrok je významný při pěstování vlastní odpovědnosti za práci.

Závěrečné doporučení

Ve výchově a vzdělávání dětí s funkčním oslabením centrální nervové soustavy je potřeba hodně vytrvalosti, trpělivosti, velké dávky optimismu, a hlavně lásky a porozumění pro jeho problémy.

Je to běh na dlouhou trať, vlastně taková štafeta dítě – rodič – učitel. Cílovou prémií je spokojenější a šťastnější dítě. Za tu námahu to jistě stojí.