Jaké jsou postoje české veřejnosti k začleňování dětí s různými vzdělávacími potřebami do běžných tříd?

Zhruba čtyři pětiny českých rodičů je pro to, aby byly romské děti začleňovány do běžných tříd základních škol (třetina je určitě pro, další polovina za splnění určitých podmínek). Téměř 90 % veřejnosti je proto, aby se do běžných škol integrovaly děti, jejichž rodiče dosáhli nejvýše základního vzdělání. Vyplývá to z výzkumu společnosti Median, který si loni nechala zpracovat nezisková organizace Člověk v tísni.

Výzkumu se účastnilo zhruba 1500 respondentů ve věku 25 – 60 let, jde tak o reprezentativní sondu pro populaci rodičů dětí ve věku 3 - 26 let. Kromě výše uvedených skupin dětí se výzkum zaměřil také na zjišťování názoru na začleňování dětí s nejlehčími formami mentálního postižení a dětí s fyzickým postižením. I zde jasně převažuje názor, že by tyto děti měly chodit do běžných škol. U dětí s nejlehčími formami mentálního postižení je pro 78 % respondentů (24 % určitě pro, 54% za určitých podmínek), u dětí s fyzickým postižením souhlasí se začleňováním 84 % respondentů (32% určitě pro, 52% za určitých podmínek).

Z podrobných výsledků výzkumu vyplývá, že obecně jsou proti začleňování dětí nebo k začleňování mají výhrady více muži než ženy – například proti začleňování dětí s mentálním postižením je 21 % mužů a 16 % žen. Relativně silná dělící linie pak běží podél hodnotové osy autoritářství/demokracie. Rodiče, kteří se kloní k autoritářství, jsou určitě pro začleňování dětí s fyzickým postižením ve 20 % případů, rodiče klonící se k demokracii pak v 35 % případů. Podobné rozdíly pak pro „autoritáře“ a „demokraty“ platí u všech kategorií dětí. Podobně se pak liší lidé, kteří sami sebe řadí k levici a k pravici. Celkem překvapivě jsou proti začleňování spíše rodiče preferující levicové strany. Určitě pro začlenění romských dětí je 40 % „pravicových“ a pouze 27 % „levicových“ respondentů.

„Ukazuje se, že s inkluzí mají problém spíše učitelé než rodiče žáků, což z mediálního strašáka dělá jen nafouknutou bublinu. Určitě jde v oblasti inkluze mnoho věcí zlepšit tak, aby školy, učitelé nebyli například zahlceni přemírou administrativy, ale rozhodně by ministerstvo školství nemělo ustupovat od záměru desegregovat české školství. Už proto, že desegregaci podporují čtyři rodiče z pěti!“ hodnotí výsledky výzkumu Daniel Hůle.