Jak na děti s poruchou chování? Reakce na seriál Ochránce – 3. díl Andílek

Učitelům a školskému prostředí je v poslední době věnována pozornost i v české televizní tvorbě. Seriál České televize nazvaný Ochránce sleduje přes milion diváků každou neděli večer. Jedná se o zajímavý počin publicisty Tomáše Feřteka a scénáristy Matěje Podzimka a zabývá se případy ze školního prostředí, které řeší v roli školního ombudsmana herec Lukáš Vaculík. Třetí díl seriálu se zabývá ožehavým tématem - žák s poruchou chování na základní škole. Protože filmová forma pracuje s určitou mírou "licence" (jež v důsledku může působit jistým zavádějícím způsobem), rádi bychom se jako projekt Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B) vyjádřili k možnostem řešení uvedeného případu v reálné školní praxi.

O čem pojednává třetí díl seriálu? Martin je kluk s průměrným až mírně nadprůměrným intelektem trpící poruchou chování. Dochází do běžné základní školy v místě bydliště. Jednoho dne během vyučování napadne spolužačku nůžkami. Rodiče se bouří a požadují, aby se ředitelka agresora zbavila. K tomu je ale zapotřebí souhlas jeho matky, a ta to odmítá. Chce, aby Martin pokračoval v docházce ve škole, kde je zvyklý, a kam chodí už od 1. ročníku. Rodiče se obrátí na školského ombudsmana Aleše Pelána, který během 14 dní zařídí, aby Martin nastoupil do základní školy pro žáky se specifickými poruchami chování v Praze na Zlíchově.

Naším cílem je ukázat, že v běžné školní praxi existují i jiná řešení podobných případů. Jak by se takové situaci dalo předejít? Poprosili jsme o reakci dvě naše odborné spolupracovnice – jaké by navrhovaly řešení pro to, aby tento žák mohl ve třídě lépe fungovat a neohrožoval nikoho kolem sebe?

Co si o tom myslí Mgr. Ing. Marta Kozdas, Ph.D., která v současnosti vyučuje budoucí pedagogy na střední a vysoké škole, působí jako speciální pedagožka na střední škole, koučka, lektorka a metodička začínajících učitelů a pro interaktivní web www.zapojmevsechny.cz vytváří podcasty, píše a edituje texty?

Pokud se žák 1. stupně ZŠ projevuje agresivně v třídním kolektivu, je vhodné se zaměřit na příčinu takového chování. Podobné chování může být projevem buď psychiatrického onemocnění, nezvládnutého vnitřního konfliktu nebo snahou upoutat pozornost, kdy je pro dítě únosnější získat alespoň negativní pozornost než žádnou. Dítě totiž nemá mechanismy, kterými by si mohlo získat pozitivní pozornost. Z příběhu vyplývá, že u chlapce by se mohlo jednat právě o nezvládnutý vnitřní konflikt a snahu upoutat pozornost negativním způsobem, kdy například při hře vezme ostatním dětem míč. Pokud se vrátím ke školní praxi, odborníci působící ve školách, jako je školní psycholog nebo výchovný poradce, mohou právě v takové situaci začít mapovat, jaké nenaplněné potřeby v této oblasti dítě má.

V případě afektivních stavů, kdy dítě ve třídě agresivně napadá okolí (nemusí jít o agresi fyzickou, stačí verbální, jak bylo vylíčeno v seriálu), je zásadou ochránit ostatní děti ve třídě. Pro bezpečnost dětí je nutné, aby zbytek třídy místnost opustil, aby agresivní dítě mělo možnost zklidnění jen pod dohledem určeného pedagoga a zabránilo se stupňování agrese směrem ke spolužákům.

Co se týče možností organizace péče o žáka, tak u dětí s poruchami chování je nesmírně důležité dbát na výběr vhodného asistenta. Tedy člověka, který po osobnostní stránce bude schopen navázat s žákem vztah, který má předpoklady, že se pro žáka stane přirozenou autoritou. Je vhodné i zvážit, zda například pro konkrétního žáka nebude vhodnější asistent - muž. V situaci, kdy dosavadní úvazek asistenta pedagoga vzhledem k potížím dítěte není dostačující, je vhodné bezodkladně kontaktovat poradenské zařízení, které vydalo doporučení s vymezením stupně podpory a přiznanými podpůrnými opatřeními, s prosbou o navýšení úvazku tohoto pracovníka. Asistent pedagoga totiž může být při 4. a 5. stupni podpory zaměstnán na plný úvazek.

Pokud se patologické chování žáka projevuje i při pobytu ve školní družině, je potřeba dodat, že škola má pravomoci (dané legislativou) vyloučit ze školní družiny žáka, který výrazným způsobem narušuje její chod. Školní družina patří totiž do oblasti zájmového vzdělávání. Je potřeba ale vždy individuálně posoudit, zda se jedná o vhodné řešení pro konkrétního žáka.

V případech, jako je tento, je nutné zapojení poradenských pracovníků školy, tzn. školního poradenského pracoviště vzhledem k žákovi, jeho matce i pedagogům. Tím spíše, pokud je součástí pracoviště i školní psycholog. Nabízí se individuální intervenční činnosti nebo práce s třídním kolektivem.

Případová konference (zpravidla je svolavatelem Orgán sociálně-právní ochrany dětí) by měla vždy působit preventivně při výskytu potíží u žáka, a to jako způsob nacházení řešení, nikoliv jako nástroj represivní, tj. vedoucí k odchodu dítěte ze školy.

V případech, které škola není aktuálně svými silami schopna zvládnout, a kdy je rodič alespoň částečně schopen spolupracovat, je vhodné využít služeb středisek výchovné péče. A to jak možnosti individuálních ambulantních konzultací dítěti, rodičům, ale i škole, tak také možnosti preventivního výchovného pobytu, který je časově ohraničen na osm týdnů. Dítě je během pobytu stále žákem kmenové školy, do níž se po ukončení pobytu vrací.

V případě, že jsou projevy chování žáka v závažné míře poškozující nejen pro něj, ale i pro jeho okolí, a je výrazně poznamenán žádoucí průběh výchovně vzdělávacího procesu, je vhodné ze strany orgánu péče o dítě (v seriálu bylo poukázáno na průtahy v jeho činnosti) uvažovat o možnosti podnětu k umístění dítěte do diagnostického ústavu, kde se mu dostane další podpory.

Na závěr je potřeba zdůraznit, že systémová podpora škol je naprostým základem. Školy by měly dostat optimální podporu, aby dokázaly včas zachytit nežádoucí projevy v chování žáků a také jim poskytnout včasnou intervenci.

PhDr. Kristina Březinová, psycholožka a tutorka interaktivního webu www.zapojmevsechny.cz k tomu dodává:

Ve školské praxi, pokud základní škola zaměstnává školního psychologa, je to v první řadě on, kdo se v případě obtíží dítěte jde nejprve podívat do třídy, kdo pracuje s celou třídou, a to třeba i opakovaně, kdo v případě potřeby individuálně hovoří s dítětem, kdo zcela jistě také nabídne konzultaci rodičům, hovoří s kolegy – pedagogy, kteří ve třídě učí a nabízí jim podporu.

Pokud je navíc rodič spolupracující a na schůzky do školy chodí (podobně jako postava matky ve filmovém příběhu), potom je na takových schůzkách školní psycholog také přítomen. Je na psychologovi, aby s rodičem pracoval na budování důvěrného vztahu a nabízel mu možnosti řešení. Psycholog může na schůzce rodiči nastínit různé možnosti řešení: například pobyt chlapce ve středisku výchovné péče, službu mentora – kamaráda pro chlapce, zprostředkování pravidelné docházky chlapce do některého z ambulantních programů pro žáky či pravidelná sezení s psychologem přímo ve škole.

Ve filmu plní roli laického psychologa hlavní postava – školní ombudsman, který s matkou vede po telefonu i osobně rozhovory. S chlapcem s komplikovaným chováním se pak pouští do rozboru jeho obtíží, například mu i radí, aby „na matku dohlédl“. Školní psycholog by radu, aby chlapec přebíral odpovědnost za svého rodiče, dítěti neposkytoval, spíše by se snažil zprostředkovat pomoc rodičům tohoto dítěte a u dítěte by ošetřil jeho aktuální prožívání, poskytl mu podporu...

Ombudsman tedy poskytuje jakousi spontánně vedenou krizovou intervenci. Ve školní praxi takové rozhovory vede zpravidla školní psycholog, případně jiný školní expert (školní speciální pedagog, výchovný poradce). Navíc je nezbytné, aby i školní expert, který tuto činnost vykonává, měl k vedení takových rozhovorů potřebnou odbornou kvalifikaci, například kurz krizové intervence, kurz, jak vést pomáhající rozhovor a tak podobně.

Na závěr je potřeba zdůraznit, že pokud má škola funkční školní poradenské pracoviště, a ve škole je (ze strany vedení) dobře nastavené klima, což například znamená, že učitelé průběžně komunikují se školním poradenským pracovištěm, předávají si informace, společně se školními experty pracují na řešení problémů, důvěřují si, potom se dá skutečně hledat a nalézat řešení i nejrůznějších komplikovaných problémů. Ve škole, kde komunikace a spolupráce optimálně nefunguje, je potom rychlost a efektivita pomoci znatelně nižší.

Protože se s komplikovaným chováním dětí a žáků učitelé setkávají stále intenzivněji, vyšlo také v této době nové metodické doporučení Přístupy k náročnému chování dětí a žáků ve školách a školských zařízeních a možnosti jeho řešení zpracované Českou školní inspekcí ve spolupráci s mnoha odborníky. To nabízí konkrétní náměty a postupy pro řešení, s důrazem na prevenci a víceúrovňovou podporu. https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2021_p%c5%99%c3%adlohy/Dokumenty/Metodicke-doporuceni_pristupy-k-narocnemu-chovani_11-10-2021.pdf

Na webu Zapojmevšechny.cz najdete k problémovému chování také další články, videa a podcasty ve stejnojmenné sekci: https://zapojmevsechny.cz/kategorie/detail/kazenske-problemy.