|
Na krajském pracovišti Národního institutu pro další vzdělávání v Karlovarském kraji nás v centru podpory pro společné vzdělávání přivítala metodička Jana Ščerbová. Její aprobací je jednooborová speciální pedagogika a učitelství prvního stupně ZŠ. Poradenství se věnuje už od roku 1993 a v současnosti pomáhá řešit především problematiku z oblasti inkluzivního vzdělávání a speciální či sociální pedagogiky nebo dalšího vzdělávání. S žádostí o pomoc či radu se na ni obracejí školy i rodiče. Rozhovor vyšel v aktuálním čísle časopisu Integrace a inkluze ve školní praxi.
Rozhovor s Mgr. et Mgr. Janou Ščerbovou
Proč podle vás téma inkluzivního vzdělávání vyvolává rozporuplné emoce?
Myslím, že jedním z hlavních důvodů je stále málo všeobecně známých informací o inkluzi jako takové. Na informačních seminářích se občas stává, že někteří účastníci jsou přesvědčeni, že inkluze je jen pro ty „hloupé“ a ti „chytří“ na ni vlastně doplácejí. Když po diskusích a dialozích následně zjistí, že může být výhodná pro všechny, například ve smyslu, že i nadaní mohou získat podporu, často se jejich postoj mění nebo minimálně není tak ostře vyhraněný. Roli hraje asi i to, že naše společnost obecně nemá ráda odlišnosti.
Zmínila jste nadané. Řadu lidí možná překvapí, že do inkluzivního vzdělávání spadají i tito žáci. Je jasné, že přístup k nim musí být individuální, jde ale nějak zobecnit alespoň základní metody práce s těmito dětmi a také možnosti, které jim dává aktuální legislativa?
Co se týče nové legislativy, tak se jedná například o možnost využití podpůrných opatření, jako je vzdělávání dle individuálního vzdělávacího plánu nebo bezplatné získání poměrně finančně náročných pomůcek. Vzdělávání nadaných žáků musí vycházet z edukačních potřeb těchto žáků. Vzhledem k tomu, že se jejich vzdělávací potřeby mohou výrazně lišit, stejně jako jejich povahové rysy, měli bychom při výběru vhodných metod výuky dbát na individuální potřeby každého žáka. V edukaci těchto žáků jsou nejčastěji používány dva základní přístupy, které upravují zejména organizaci a uspořádání obsahu výuky. Mluvíme o tzv. akceleraci a obohacení.
Začněme akcelerací. Co si pod tímto pojmem mohu představit?
Zjednodušeně můžeme říci, že akcelerace znamená urychlení vzdělávání. Nejedná se však pouze o rychlejší tempo výuky, ale zároveň i o poskytnutí učiva na vyšší úrovni, než která by příslušela žákovi podle jeho věku a ročníku. V praxi se můžeme setkat především s tím, že dítěti je umožněn dřívější nástup do školy, přeskočení ročníku, dochází na výuku jednoho nebo i více předmětů vyššího ročníku nebo současně absolvuje dva ročníky během jednoho školního roku. Často se můžeme setkat s akcelerací v rámci jednoho předmětu, kde se využívá zhuštění probíraného učiva. Žáci totiž nepotřebují tolik času na procvičování a opakování, některé části učiva jim mohou být sloučeny. Tím pedagog získá čas a prostor na probírání další látky a může využít další strategii – obohacení učiva.
A v čem spočívá ono obohacení?
Obohacením myslíme spíše kvalitativní strategii, která žákům umožní získat nové, odlišné informace a aktivity, než které jsou dostupné pro jejich vrstevníky. Cílem obohacení tedy není zrychlování vzdělávacího procesu, ale rozšíření a prohloubení učiva nad rámec probírané látky. Výhodou je také to, že obohacování vede nadané žáky k objevování, hledání souvislostí. Představte si to tak, že v rámci daného předmětu sestavíme pro nadaného žáka v běžné třídě obsah učiva tím způsobem, že probírá stejné téma jako ostatní žáci, ale více do hloubky. K tomu potřebujete samozřejmě dostatek času, vhodné podmínky a prostor. A to vše získáte už dříve zmíněnou akcelerací. Vidíme tedy, že tyto dvě základní strategie se vzájemně doplňují a prolínají.
Do projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi, v rámci kterého funguje také centrum podpory, se v našem kraji zapojilo i jedno gymnázium, které se dlouhodobě věnuje právě podpoře a rozvoji nadaných žáků. Velmi aktivně spolupracuje se školským poradenským zařízením při identifikaci nadání a realizaci podpůrných opatření nadaným žákům. V rámci společného vzdělávání také podporuje žáky se specifickými vzdělávacími potřebami, jako jsou například specifické poruchy učení.
Z jakého důvodu se zmiňované gymnázium do projektu zapojilo?
Myslím si, že se snaží přistupovat ke vzdělávání svých žáků profesionálně. Potřebují si jednak ujasnit, jak lze vzdělávat žáka s určitou odlišností, a zároveň umět využít možnosti, které aktuální legislativa při vzdělávání těmto žákům umožňuje a nabízí.
Začali jsme tím, že jsme na škole uspořádali informační seminář pro rodiče. Poté v rámci projektu proběhlo v přípravném týdnu vzdělávání učitelů opět na téma „Nadaní“. A rozbíhají se další aktivity.
Jaká další témata, kromě podpory nadaných, řeší školy v rámci inkluzivního vzdělávání v Karlovarském kraji? A jakou by uvítaly pomoc?
Myslím, že největší obavy mají běžné základní školy ze začleňování žáků s lehkým mozkovým postižením (LMP) a žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ) do výuky. Pedagogové na tuto problematiku nejsou aktuálně dostatečně připraveni.
Na základě mé praxe jako krajského metodika mohu říci, že školy a pedagogičtí pracovníci potřebují nejčastěji podporu v realizaci konkrétních podpůrných opatření. Jedná se například o pomoc při tvorbě Individuálních vzdělávacích plánů, a to zejména u již zmiňovaných žáků s LMP nebo OMJ. Domnívám se, že s touto problematikou se aktuálně musejí pedagogové vyrovnávat ve všech krajích, nejen v tom Karlovarském.
Jak jim v tom může pomoci vaše Centrum?
Nedávno například učitelé potřebovali ujasnit pravidla při tvorbě a realizaci Individuálních vzdělávacích plánů (IVP) pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v rámci nové legislativy společného vzdělávání. Po dohodě s ředitelkou jejich školy jsem tuto situaci řešila přímo tam. Formou semináře jsme nejprve společně tvořili obecná IVP pro nejčastější typy postižení. Poté si pedagogové upravili IVP pro své žáky a individuálně je zkonzultovali. Samozřejmě že jejich IVP byly anonymní.
Vaše Centrum tedy poskytuje školám bezplatné poradenství, pedagogové, ale i rodiče se na vás mohou v konzultačních hodinách obrátit. Uvedla byste další konkrétní příklad toho, co jste v Centru podpory řešili?
Například se na nás obrátila škola s žádostí o podporu v oblasti selektivního mutismu, což je přetrvávající nemluvnost. Trpěl jí žák 1. stupně ZŠ. A ačkoliv byl tento žák v péči školského poradenského zařízení, žádala nás škola o podporu odborného poradce – speciálního pedagoga-logopeda. Odborníka jsme zajistili, byl se podívat ve vyučovacích hodinách a následně pomohl škole upřesnit některé metody práce a IVP pro daného žáka.
Na tento školní rok už máme nasmlouvané další odborné poradce – psychology, neboť dvě školy o ně projevily zájem. Jedná se o podporu učitelů u žáků s mentálním postižením.
Dále se školami řešíme, jaká podpůrná opatření mohou využít u dětí/žáků-cizinců nebo u žáků s LMP v běžných základních školách. Pomáháme jim také zorientovat se v možnostech přidělení asistenta pedagoga nebo jim radíme, kdy mohou používat slovní hodnocení. Témat je mnoho…
Zmiňovala jste také informační semináře. Můžete nám je více přiblížit? O co se jedná?
Prostřednictvím seminářů, které probíhají minimálně 4x ročně, chceme pedagogy i rodiče objektivně seznámit právě s inkluzivním vzděláváním. Chceme odbourat mýty a snížit přetrvávající nedůvěru vůči inkluzi, tedy přiblížit toto téma široké veřejnosti.
Zorganizovali jsme už například informační seminář pro rodiče studentů gymnázia na téma Nadaní studenti na SŠ a inkluze. Na dalším semináři jsme se zaměřili na rizika přechodu dětí z MŠ do ZŠ. Tam jsme si povídali zejména o tom, jak řešit konkrétní obtíže ve vzdělávání v rámci inkluze. Na další škole, tentokrát základní, jsme zase pořádali akci pro rodiče budoucích prvňáčků. A chystáme další. Semináře jsou bezplatné, přijít může prakticky kdokoliv.
Rozhovor vedla Mgr. Michaela Dostálová.
|
|
