Balintovská skupina: Jak pomocí fantazie řešit vztahy ve škole

Učitelé se často dostávají do situací, kdy musí kromě výuky řešit i problematické vztahy, které ve škole, ať už mezi žáky samotnými, nebo mezi žáky a učiteli, vznikají. Jednou z metod, jak se složitějšími problémy pracovat, je intervize v rámci balintovské skupiny. Na prosincovém setkání pod názvem Intervize jako možnost zkvalitnění pedagogické práce učitele si ji pod vedením Zlatice Dorkové mohla vyzkoušet skupina pedagogů v Olomouci. 

Specifikem balintovské skupiny je vytvoření bezpečného prostředí, v rámci něhož dostanou účastníci možnost podívat se na nějakou konkrétní problematickou situaci ze zcela nové perspektivy. Cílem není odejít s definitivním řešením problému, ale důkladná reflexe, sebereflexe a eventuální změna vlastního postoje, která umožní zbavit se stereotypů a emocionální zátěže, které komplikují cestu k funkčnímu řešení.

Balintovské skupiny vyvinul maďarský psychoanalytik Michael Balint a byly původně určené psychoterapeutům k získání většího odstupu od svého vztahu s klientem tak, aby nedocházelo k přenosu, protipřenosu či projekci, které mohou mít vliv na psychoterapeutickou léčbu. Nyní se metoda jako způsob práce na případu používá i v dalších oborech, jako je zdravotnictví, sociální práce, ergoterapie nebo školství. 

Práce ve skupině má danou, pevnou strukturu, jejíž části jsou od sebe jasně oddělené. Celý proces je veden tak, aby se co nejvíce snížila emoční zátěž spojená s řešeným případem a pedagog získal skrze náhledy ostatních účastníků příležitost odpoutat se od vlastních stereotypních myšlenek a možnost podívat se na situaci „novýma očima“.

„Učitelská profese je náročná po psychické i fyzické stránce a aby mohl učitel pomáhat druhým, musí umět pečovat především sám o sebe,“

vysvětluje na začátku dvouhodinového setkání lektorka Zlatice Dorková. Po úvodním kolečku, v rámci kterého se všichni představí a naladí na podobnou vlnu tím, že v krátkosti sdílí svůj pocit z práce v rámci právě končícího roku, si mohou efekt intervize vyzkoušet účastníci na vlastní kůži.

Základním principem práce v balintovské skupině je naslouchání a reflexe. Proto se učitelé rozdělí do dvou skupin, takzvaného vnitřního a vnějšího kruhu. Pravidlem je, že vnitřní kruh by neměl obsahovat více než 12 osob, minimálně ale 6. Vnější kruh pak tvoří zbytek účastníků, kteří jsou v první části procesu pozorovateli a nesmějí do probíhající diskuse nijak zasahovat. 

Následuje stanovení pravidel balintovské skupiny: mluví vždy pouze jeden; ze skupiny nikdo nesmí vynášet žádné informace ven, vše, co se řekne, je důvěrné; každý účastník mluví pouze sám za sebe; vnější kruh nemluví a všichni si vypnou své telefony. Pro vytvoření bezpečného prostředí diskutuje lektorka pravidla se všemi účastníky a ti přidávají navíc ještě některá další, jako je „držet se tématu“, „být stručný“ a „respektovat názory ostatních“.

Co budeme řešit?

Ti, co sedí ve vnitřním kruhu, jsou vyzváni, aby přednesli případy, které je trápí a rádi by se je pokusili řešit společně s ostatními. Hlasováním je nakonec vybrán případ žákyně střední školy, která svým nevybíravým chováním vůči pedagogům komplikuje vztahy ve třídě. V tuto chvíli dostává hlavní slovo pedagog, který chce případ řešit, a ze své perspektivy popisuje, jak se celá situace vyvíjela, koho se týká, co v ní kdo prožívá a jak byla doposud řešena. 

Dozvíme se něco málo o rodinné situaci dívky, ale především pak o jejím chování ve školním kolektivu. Jejím hlavním problémem je, že nerespektuje učitele. Ve škole je pouze jedna pedagožka, která si dokázala stanovit ve vztahu s ní hranice, vůči ostatním se dívka chová přehlíživě, je sprostá, nespolupracuje a nikdo si neví rady, co s ní. 

Po důkladné expozici případu dostávají ostatní účastníci vnitřního kruhu možnost doptat se na další podrobnosti a nejasnosti tak, aby co nejlépe porozuměli tomu, co se v dané situaci odehrává. Zajímá je, kde se asi jednou dívka vidí, až bude dospělá, zda má nějaké koníčky, jaké jsou vztahy v rodině, jak se učí, zda má přátele, na čem jí záleží, jaké jsou její silné stránky nebo zda její oblékání koresponduje ve výstřednosti s jejím vyjadřováním.

Mechanismy fantazie

Po této racionální fázi nastupuje nejproduktivnější fáze celého procesu, fáze fantazií. „Vše, co slyšíme, je názor, ne fakt a vše, co vidíme, je úhel pohledu, ne pravda,“ apeluje na účastníky Zlatice Dorková. Všichni se postupně, na základě vlastní vůle, převtělují do všech zúčastněných stran konfliktu a snaží se popsat, co prožívají. Záměrem je oprostit se od hodnocení situace a fabulovat motivace žákyně, jejích spolužáků i kolegů učitelů. Protagonista případu a vnější kruh v této fázi mlčí a nevstupují svými poznámkami a postřehy do fantazií vnitřního kruhu.

Netouží být žákyně ve škole středem pozornosti, protože doma se jí nedostává? Nezažila ve škole nějakou nespravedlnost, která ji vede k ostrému vystupování proti pedagogům? Tolerují spolužáci její chování, protože s ní nechtějí mít problémy, nebo jí dokonce fandí, protože dokáže nahlas říct to, co si oni pouze myslí? Učitelé proti ní nedokážou razantně vystoupit, protože se obávají toho, že situaci v důsledku jejího nevyzpytatelného chování neustojí a shodí se před celou třídou? 

Po vyčerpání invence vnitřního kruhu se k diskusi připojuje i vnější kruh, který doposud vše pouze sledoval a může se do věci vložit z většího odstupu. Kromě žáků, spolužáků a pedagogů získáváme novou perspektivu, pohled rodičů, který osciluje od „doma je zlatá, se vším mi pomáhá“ až po „mám tě fakt plné zuby a těším se, až vypadneš z baráku“.

Největší pozornost je však stále věnována pocitům a motivacím žákyně. „Vadí mi, že mi pořád říkají, co nesmím, že zase dělám něco špatně, nebo co bych dělat měla. Jsem pořád černá ovce, nemluví se mnou respektujícím způsobem.“ „Cítím se osamělá, je to způsob, jak se stát součástí kolektivu.“ „Je tak snadné všechny kolem sebe vytočit.“ „Všichni jsou tak v pohodě a báječní, ale mě se nedaří a neumím se jinak bránit, než že budu protivná.“ Hlavní protagonista příběhu, pedagog, který případ do skupiny přinesl, v tuto chvíli stále mlčí a naslouchá reflexi ostatních.

Co s tím?

Když se vyčerpají nápady vnějšího kruhu, nastává fáze skupinového brainstormingu. Jak postupovat dál? I v této fázi jsou účastníci vedeni k tomu, aby se pokud možno oprostili od hodnocení situace. Učitelé přemýšlejí nad tím, jak získat důvěru žákyně, která by umožnila dialog. Pomůže rozhovor v neformálním prostředí mimo školu? Diskuse uvnitř celé třídy? Nebo se jí mají na rovinu zeptat, zda vůbec stojí o to ve škole být? Dokonce padne návrh na to, promluvit si s ní pomocí hudebního nástroje, nahrát sezení a pak je společně s ní reflektovat. Většina návrhů je konstruktivní a pokouší se hledat, co pozitivního v jejím chování vyzdvihnout a jak ji motivovat.  

Nakonec se ke slovu dostane i pedagog, který případ k řešení do skupiny přinesl, a komentuje návrhy a postřehy kolegů. Následuje skupinová reflexe a jednotliví účastníci hodnotí přínos intervize. Většina z nich hovoří o tom, že si uvědomila, jak důležité je naslouchat druhým a vnímat různé úhly pohledu na věc, zvlášť oceňují moment fantazijních podnětů, kdy bez obav, zda je napadají správné nebo špatné myšlenky, mohou uvažovat o problému z perspektivy, kterou by jinak v roli učitele těžko mohli zastávat.

Snaha porozumět tomu, co se v konfliktních a problematických situacích děje a jak já sám mohu svým přístupem nebo zažitým přemýšlením a vnímáním vztahů blokovat úspěšné řešení, je podstatnou složkou práce na případu v rámci balintovské skupiny. I když člověk neodchází se seznamem konkrétních kroků, které by měl podniknout, odnáší si uvědomění, že jeho čtení situace je pouze jedno z možných a jiný aktér ji pravděpodobně vidí a prožívá úplně jinak. 

Metoda intervize v rámci balintovské skupiny se osvědčuje především při řešení náročného nebo problematického chování žáků, konfliktních situací mezi žáky, učiteli a případně rodiči. Díky bezpečnému prostředí a pevně ohraničenému a řízenému procesu je možné bez obav s kolegy sdílet zkušenosti, obavy i neúspěchy. Získat nečekaný pohled na věc a porozumět vlastním emocím, které člověk při konfliktech zažívá. 

Podrobně o struktuře a práci v rámci balintovské skupiny zde:

http://www.sesteacher.cz/pdf/P_SVP_Balintovska_struktura_pro_skolni_praxi_fin.pdf