Znáte ten pocit, kdy byste nejraději zařvali, popadli věc, co máte nejblíž po ruce, a po někom ji hodili? Nebo se vám naopak slzy lítosti derou do očí? Že emoce do života patří, se snadno řekne. Co si ale počít, pokud jste učitel a plný emocí stojíte před třídou dětí či studentů?
Autoři: Mgr. et MgA. Martin Sedláček, Mgr. Lukáš Radostný
Odborníci na oblast duševního zdraví považují učitelské povolání za jedno z nejnáročnějších. Důvodem je vysoká emocionální zátěž, které jsou učitelé při své práci každodenně vystavováni. Tato zátěž však nevyplývá z pouhé výuky a interakce se žáky, ale přispívají k ní i stále narůstající administrativní nároky, komunikace s kolegy a kolegyněmi v rámci pedagogických týmů. Na samotnou kapitolu by vydala komunikace s rodiči, z nichž řada nedokáže své představy o fungování školy a působení učitelů komunikovat jinak než konfliktním způsobem. Svou roli též sehrává stále rostoucí tlak na zlepšování pedagogických dovedností a odbornosti, ke kterému už často chybí síla a energie. Emoce jsou nutnou a nedílnou součástí práce s lidmi. Některé emoce jsou příjemné. Ty nás zpravidla netrápí a většinou si s nimi dokážeme lehce poradit. Otázkou tak zůstává, jak zpracovávat emoce nepříjemné a bolestivé (strach, bezmoc aj.), které v nás zůstávají, promítají se do našich vztahů a mají tendenci ovlivňovat a znepříjemňovat náš pracovní i osobní život. Zatímco v řadě ostatních profesí, kde dochází k intenzivnímu mezilidskému kontaktu (sociální práce, zdravotnictví), jsou součástí práce supervizní programy, jejichž cílem je tyto negativní aspekty emočního prožívání odbourávat, školství začíná tuto oblast objevovat teprve postupně.
Cesta ke zdravému prožívání emocí
Životní realita je taková, že situacím, které vyvolávají nejrůznější emoce, se nelze vyhnout. Dobrá zpráva je, že principům zdravého způsobu nakládání s emocionalitou se lze naučit. Učitel, který toto dokáže, si především chrání vlastní zdraví a současně je také pro žáky příkladem toho, jak je možné emočně nabité situace zralým způsobem řešit. Je dobré pěstovat si vnitřní indikátor, který nám dá vědět, když některé emoce v našem životě začínají nabírat nezdravou formu a včas na tyto situace reagovat a postarat se o sebe.
Kdy je čas věnovat pozornost svým emocím?
Emoce se objevují a zase odcházejí. S každou prožitou nepříjemnou situací ještě nemusíme běžet za terapeutem. Je však dobré pěstovat si vnitřní indikátor, který nám dá vědět, když některé emoce v našem životě začínají nabírat nezdravou formu a včas na tyto situace reagovat a postarat se o sebe. Dobře nastavený indikátor by měl vyslat upozornění například v případech, kdy opakovaně:
■ máme silné obavy z každého dalšího dne a toho, co nás ve škole čeká,
■ emoce, které si nosíme ze školy domů, dopadají negativně na partnery, děti či přátele,
Z PRAXE ŠKOL
■ hrozí nám nekontrolovatelné uvolnění emocí při výuce (například vztek, sebelítost, panika),
■ chybí nám „provozní energie“ ke zvládnutí běžného dne,
■ necítíme se ve škole bezpečně, cítíme se ohroženi,
■ máme pocit, že jsme na všechno sami a nikoho nezajímáme.
Je dobré vědět, na koho se můžeme v podobných situacích obrátit, kdo má naši důvěru, dokáže nás vyslechnout a porozumět nám. V komplikovanějších situacích neváhejte vyhledat pomoc odborníka – psychoterapeuta nebo psychologa.
Emoční sebeobrana
Jak s emocemi nakládat v praxi, je ústřední téma vzdělávacího programu Emoční sebeobrana pro učitele. Již v roce 2014 jej připravili a od té doby realizují psychoterapeuti Martin Sedláček a Lukáš Radostný (autoři tohoto článku) a jejich lektorský tým. Cílem je podpořit učitele při zvládání náročných emociogenních situací, které se každodenně ve školním prostředí odehrávají. Za dobu trvání vzdělávacího programu již semináři prošlo téměř tisíc pedagogů z různých typů škol. Od začátku letošního roku jsou všechny vzdělávací aktivity realizovány pod hlavičkou nově založeného Institutu emoční sebeobrany. Prudký nárůst psychosomatických onemocnění nám napovídá, že potlačované emoce si své vyjádření dokážou zajistit právě přes tělo.
Jak kurz probíhá?
Během úvodního semináře se účastníci seznamují s teoretickými a metodologickými východisky vědomé práce s emočními procesy a osvojují si nástroje, které umožňují jednotlivci zvyšovat psychickou odolnost v emočně náročných situacích. Účastníci se seznamují se základními praktickými principy vědomého zpracování emocí. Ve svém základě zohledňuje koncept Emoční sebeobrany i skutečnost, že naše emoční prožívání není odděleno od našeho těla. V rámci jednoho celku dochází k vzájemným interakcím jak systému kognitivního (myšlenky, představy, vyjádření), systému emočního (nálady, pocity, afekty), tak i systému tělesného (fyzické pocity, napětí, změny tělesných funkcí apod.). Tato trojjedinost je pro člověka charakteristická. Přestože v současné západní společnosti dominuje kognitivní aspekt, prudký nárůst psychosomatických onemocnění nám napovídá, že potlačované emoce si své vyjádření dokážou zajistit právě přes tělo. Všímavost věnovaná trojici myšlení–emoce–tělo nám pomáhá udržovat tyto aspekty naší existence v rovnováze. Po úvodním semináři následují semináře navazující, které práci s emocemi rozvíjejí a prohlubují.
Jsou to:
■ Vnitřní síla a stabilita
Seminář zaměřený na práci se zdroji, které má člověk k vědomé práci s emocemi k dispozici. Účastníci se učí identifikovat vlastní zdroje energie, kterou k řešení náročných situací využívají, a také způsoby, jak s těmito zdroji šetrně nakládat a v dostatečné míře je obnovovat.
■ Agresivita a asertivita
Seminář zaměřený na efektivní jednání v situacích, kdy se interakce začne vyznačovat zvýšenou mírou agresivity. Agresivita je dynamickou silou, která pokud je dobře zpracována, může být silou prospěšnou, v opačném případě přináší destrukci vztahů, motivace, cílů i potenciálu. Účastníci se seznamují se zásadními principy práce s agresivitou přicházející z vnějšku i s agresivitou vlastní.
■ Hlas a tělesná sebezkušenost
Seminář zaměřený na somatický aspekt prožívání emocí. Tělo je pro zvládání emočně náročných situací cenným nástrojem a klíčem, který může člověka podpořit, ale setkáváme se i se situacemi, kdy tělo zradí (ztráta hlasu, úbytek energie, strnutí, ztráta koncentrace a racionálního uvažování). Cílem semináře je přivést pozornost účastníků k fyzickým projevům emocí, posílení vědomé všímavosti k fyzickým projevům a zlepšení práce s hlasem, na který psychický stav člověka přímo působí.
■ Hranice a jejich udržování
Seminář zaměřený na vědomou práci s tématem hranic coby zdrojem vnitřního pocitu bezpečí, který je pro pedagogickou práci nesmírně důležitý. Mnoho učitelů své pracovní prostředí popisuje jako ohrožující a vyznačující se velkým tlakem. Schopnost nastavit si správně hranice a vědomě s nimi pracovat je zásadní dovedností, která současně umožňuje zachovat s žáky, rodiči či kolegy zdravý kontakt.
■ Autorita vnitřní a vnější
Seminář zaměřený na autoritu coby důležitou kvalitu výkonu pedagogické práce. Autoritu nelze redukovat na pouhou vědomost či praktickou dovednost. Autorita vychází z dobrého vztahu k sobě i k ostatním, ale i ze zdravého sebevědomí, opřeného o zkušenosti. Účastníci mají možnost prozkoumat své pojetí autority, situace, které pro svou autoritu vnímají jako ohrožující, a získat praktické návody, jak principy emoční sebeobrany využít k posílení této kvality.
■ Od strachu k odvaze
Seminář zaměřený na zvládání situací, při kterých do práce učitele vstupují v různé podobě a intenzitě emoce strachu, obav, úzkostí apod. Učitelé jsou mnohdy nuceni čelit hrozbám fyzického či psychického ohrožení, nátlaku hraničícímu s vyhrožováním, pokusům o diskreditaci na sociálních sítích nebo pomluvám. Současně nesou zodpovědnost za bezpečí a zdraví žáků, vyrovnávají se s obavami z profesního selhání nebo čelí různým „černým scénářům“. Účastníci se dozvídají, jak negativní dopady těchto emocí omezit.
Semináře probíhají ve dvou základních formách:
■ otevřené semináře – termíny jsou dopředu vypsány a je možné se individuálně registrovat,
■ semináře pro pedagogické sbory/týmy – na základě dohody (možné i v odpolední variantě).
JEDNODUCHÉ CVIČENÍ NA ZKLIDNĚNÍ MYSLI
Po běžném dni plném podnětů (ideálně již po cestě ze školy) si dopřejte krátký čas (5–10 minut), během kterého dovolíte
svému mozku, aby se přeladil na novou realitu.
Pokud víte, že doma nebudete mít na cvičení klid, udělejte si krátkou zastávku na lavičce v parku nebo v kavárně.
■ Pohodlně se usaďte a obraťte pozornost ke svému dechu.
■ Chvíli pozorujte, jak se přirozeně střídá nádech a výdech, aniž byste se o to museli výrazně snažit.
■ Každý nádech a výdech vám umožňuje být právě TEĎ.
■ Všimněte si, jaké podněty přináší okamžik právě TEĎ vašim smyslům.
■ TEĎ je blahodárný čas, protože je pryč od všeho, co bylo, i od toho, co vás teprve čeká.
■ Všimněte si, že vaše tělo dýchá, žije, nikdo po vás nestřílí a ani po vás nikdo nic nechce.
■ Vnímejte, že pro tuto chvíli (TEĎ) je vše v pořádku.
■ Ukotvěte se v tomto základním pocitu (PRÁVĚ TEĎ JE VŠE V POŘÁDKU).
Svému mozku tímto jednoduchým cvičením umožníte přepnout do nastavení, které bude velmi účinně pracovat ve prospěch vaší spokojenosti a klidu.
Cvičení je ukázkou ze seminářů vzdělávacího programu Emoční sebeobrana pro učitele.
Udělejte si z emocí spojence!
Institut emoční sebeobrany
tel.: +420 777 237 073
+420 777 787 955
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.emocnisebeobrana.cz
Článek vyšel v prvním čísle časopisu Průvodce společným vzděláváním. Celé číslo si můžete stáhnout ZDE.
| Nenechávejte si materiál jen pro sebe! |
|
|
