Předškolní dítě, rodina a mateřská škola

Dítě předškolního věku (0–6 let) projevuje nejvíce závislosti na své rodině, svých blízkých. Dospělý je pro dítě vzorem, prostředníkem učení. Dítě se učí pozorováním, nápodobou, přejímáním zvyklostí a norem na základě zkušeností a vlastních prožitků. Žije tady a teď a projevuje se často egocentricky. Matějček říkal, že „… dítě se neučí pro lásku k vědě, ale pro radost svým lidem“. Nazýval toto období „univerzitou dětského věku“¹.

Rodinnou výchovu může velmi dobře doplnit a podpořit mateřská škola. Zapojení do předškolního vzdělávání je pro děti obecně považováno za přínosné. Dítěti, které přichází z domácího prostředí, jež je kulturně či jazykově odlišné, z prostředí s odlišnými životními podmínkami, poskytuje předškolní vzdělávání nezbytnou podporu pro jeho celkový rozvoj. Předškolní vzdělávání není o učivu, ale zejména o socializaci, budování vztahů a základů klíčových kompetencí. Dítě se učí přemýšlet, řešit problémy, komunikovat, zapojovat se do společnosti. Učitel vědomě předkládá dítěti různorodé činnosti, připravené na základě promyšlené a cílené vzdělávací nabídky.

Podpora učitelů i dalších pracovníků mateřské školy je poskytovaná nejen samotnému dítěti, ale i jeho rodině. K celkovému rozvoji dítěte přispívají podmínky v mateřské škole, možnost být ve společnosti vrstevníků i vlastní vzdělávací obsah. Dítěti se otevírají nové příležitosti. Ty následně vedou k novým zkušenostem, poznávání, učení.

Spolupráce s rodinou

Významnou součástí předškolního vzdělávání je spolupráce s rodinou. Podmínkou smysluplné spolupráce je komunikace se zákonnými zástupci dítěte (dále rodiče). Ta může být obtížnější v případě, že se jedná o rodinu z odlišného kulturního či jazykového prostředí; z prostředí s odlišnými životními podmínkami, v případě, kdy představy rodičů o možnostech a schopnostech dítěte neodpovídají plně skutečnosti, nebo v případech, kdy rodiče neplní přiměřeně své rodičovské povinnosti. Podporovat neznamená dávat nevyžádané rady, ale citlivě reagovat na potřeby dítěte a jeho rodiny, vnímat odlišnosti a účinně zasahovat ve prospěch dítěte.

Z praxe

V praxi se můžeme setkat s rodiči, kteří důvěřují profesionalitě pedagogických pracovníků mateřské školy. Ti pak zpravidla reagují velmi vstřícně, sami se na učitele obracejí o radu a pomoc. Na druhé straně jiní rodiče netuší, že je něco v nepořádku, a mohou se cítit zaskočeni neočekávanými požadavky. Nejtěžší situací pro učitele obvykle bývá popírání obtíží. To se stává nejčastěji v případě zdravotních obtíží dítěte, kdy rodiče ještě nejsou vyrovnaní se situací, stavem dítěte.

Úkolem učitele není přenášet na rodinu tíhu cíleného vzdělávání, ale umožnit rodině zapojit se do vzdělávání dítěte tak, jak jí umožňují vlastní podmínky a kompetence. Mnohdy máme potřebu rodičům něco sdělit, přitom se musíme vyvarovat již dříve zmíněných nevyžádaných rad. Pokud se naučíme pracovat s různými typy materiálů, kriticky vyhodnocovat jejich přínos a předávat informace odkazováním na důležitá témata, pomůžeme dětem, sobě i rodinám. Musíme vždy dobře vyhodnotit obsah i formu předávaných dokumentů – ne vše je dobře srozumitelné, ne vše je kvalitně zpracované. Naší hlavní otázkou by vždy mělo být, zda to prospěje dětem.

Je příprava na zápis a školu žádoucí?

Ani v mateřské škole, ani doma bychom se neměli zaměřovat na cílenou přípravu na školu, nebo dokonce na zápis. Dítě se připravuje po celé předškolní období. Od narození zraje, učí se, poznává a získává nové zkušenosti.

Školský zákon ukládá zákonným zástupcům povinnost dítě přihlásit k povinné školní docházce. Jediným kritériem pro vstup k povinné školní docházce je dovršení věku šesti let do 31. srpna daného roku.

Samozřejmě zákon ošetřuje možnost za určitých podmínek tuto povinnost odložit (odklad školní docházky). V případě, že rodiče zvažují možnost odkladu školní docházky, je dobré jim doporučit, aby využili zákonné možnosti, tedy zapsat dítě bez jeho přítomnosti. Předejdou tím psychické zátěži dítěte, které může být i zmatené tím, že jde k zápisu a do školy pak nenastoupí. Navíc může být u zápisu vystaveno nepříjemné konfrontaci či může dojít k situaci, ve které se neznámí lidé budou nevhodně, necitlivě vyjadřovat k jeho nedostatečnostem. Je dobré jít k zápisu s dítětem až ve chvíli, kdy je jisté, že do školy nastoupí (zpravidla tedy o rok později).

Žádný právní předpis neupravuje, jak by měl probíhat zápis. V České republice je dlouholetou tradicí, že je zápis spojen se společenskou událostí, slavností pro dítě i rodinu. Dítě má možnost „oslavit“ přijetí nové sociální role žáka. Tato slavnost se bohužel v některých školách zvrtla do plnění souboru úkolů, které má dítě zvládnout. Dítě tak prochází tvrdou zkouškou, přestože jeho selhání nemůže mít na přijetí do základní školy vliv. V těchto případech se stává ze slavnostní události původce stresu pro dítě i jeho rodinu.

Mateřské školy na tento přístup reagují tak, že děti na zápis cíleně připravují, drilují znalosti. Nutno podotknout, že obdobně reaguje i mnoho rodin. Dokonce nejen že své dítě sami důsledně připravují, ale vyžadují totéž i od mateřské školy. Úkolem mateřské školy je situaci ustát, a požadavky rodiny, resp. neoprávněné požadavky ze strany základní školy mírnit a zachovat předškolní vzdělávání v jeho původní podobě, s uplatněním odpovídajících principů osobnostního pojetí pedagogiky (vnímání individuality dítěte, přijímání jinakosti, respekt k vývojovým možnostem a aktuálním potřebám každého dítěte). Při zápisu dítě vstupuje do nového prostředí, setká se s novými lidmi. Často je zápis provázen velkým ruchem v okolí školy, děti jsou vítány staršími žáky. Dítě je plné očekávání, obavy ze selhání se s nároky stupňují.

Z praxe

V loňském roce se poprvé v historii stalo, že zápisy probíhaly výhradně bez účasti dětí. Stali jsme se svědky některých reakcí ze strany základních škol, které se s osobnostním pojetím neslučují. „Bohužel jsme neměli možnost vidět děti u zápisu, to bylo nepříjemné. Vůbec jsme neměli představu, jaké děti do školy nastoupí.“ To potvrzuje neporozumění významu zápisu a jeho role. Ukazuje i na příliš rutinní „školský“ postup školy. Tato chvíle u zápisu přece není rozhodující. Na druhé straně je nutno podotknout, že jiní učitelé se nevyjadřovali tímto způsobem, vnímali omezení spíše s lítostí, že nemohou děti přivítat jako obvykle, tedy ukázat jim školu, pozdravit se s nimi a povzbudit jejich těšení.

Pro vstup do základní školy se dítě připravuje průběžně, a to poznáváním zprostředkovaným rodinou i mateřskou školou.

Podpora dítěte ze strany rodiny a mateřské školy

Jak může rodina a mateřská škola podpořit dítě, které se připravuje na vstup do základní školy? Mohou vycházet ze stejných principů, uplatňovat obdobná doporučení. Úkolem mateřské školy je poskytnout rodině informace, doporučení s rodinou sdílet. Předpokladem k tomu je dlouhodobá spolupráce a aktivní komunikace mezi rodinou a školou.

Z praxe

K dobré praxi patří uvědomění a pojmenování toho, co dítě opravdu pro plynulý vstup do základní školy potřebuje. Zkušení, kvalitní elementaristé se shodují v tom, že opravdu potřebují, aby děti před vstupem do 1. třídy projevovaly značný pokrok především v oblasti sociálních kompetencí, tedy aby byly schopné fungovat ve vrstevnické skupině, dokázaly respektovat cizí autoritu, přijaly novou sociální roli žáka, projevovaly přiměřenou odpovědnost za své chování a své věci, dodržovaly určená jednoduchá pravidla a také uměly pozdravit, poprosit, poděkovat a počkat. Jakýkoliv pokrok v ostatních kompetencích je vítaný, částečně očekávaný (dítě je toho vývojově schopno podle svých možností), nikoliv závazný.

Rozvoj kompetencí dítěte je závislý na množství, přiměřenosti a proměnlivosti podnětů. Tím se dostáváme ke konkrétním doporučením a nástrojům pro rozvoj dítěte. Doporučení můžeme rozdělit do dvou kategorií, na principy a činnosti. Vždy přitom vycházíme z možností rodin.

Principy:

• dítě nepodceňujme ani nepřeceňujme;

• věnujme dítěti soustředěnou pozornost, kdy se nebudeme věnovat jiným činnostem, kdy budeme plně zaměřeni na dítě;

• povídejme si s dítětem, vyprávějme si;

• dbejme na dostatek pohybu;

• buďme dětem dobrým vzorem (chování, řeč, stolování, komunikace apod.);

• nepředkládejme dítěti hotová řešení;

• učme dítě pracovat s chybou (výzva pro jiné řešení, poučení);

• veďme dítě k sebehodnocení (popis situace, vyhodnocení: např. „To se mi nepovedlo, protože jsem spěchal. Příště si dám víc záležet. Vyberu si lepší pastelku“…);

• vyvarujme se tlaku na výkon.

Činnosti:

• běžné, srozumitelné a realizovatelné v podmínkách domova dětí;

• vycházející z běžného života, z okolí dítěte a jeho zkušeností (prožitkové a situační učení);

• využívající zapojení více smyslů.

Zlaté pravidlo:

POHYB = MYŠLENÍ

ZKUŠENOST = UČENÍ

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání² je uspořádán do pěti vzdělávacích oblastí, které pokrývají celé široké spektrum vývoje dítěte. Každá z nich obsahuje činnosti z běžného života, které rodina určitě může zvládnout, pro které má doma podmínky, pomůcky. Inspiraci najdeme také v metodickém materiálu, který vznikl v Národním pedagogickém institutu k podpoře vzdělávání distančním způsobem.²

Závěrečná doporučení

Na závěr si dovoluji upozornit na dvě témata, která jsou v souvislosti s přípravou dítěte na školu úzce spojena. Tím prvním jsou pracovní listy, druhým rozvoj grafomotoriky.

Pracovní list v mateřské škole by měl být jen doplněním, zpestřením jiných činností, musí mít opodstatnění. Nikdy by neměl sloužit k „zabití“ volného času nebo ke zklidnění dítěte. Nelze vzít jeden pracovní list a rozdat ho všem dětem bez ohledu na to, jestli je někam posune. Pro jedno dítě je to to pravé, jiné ho může sice vyplnit správně, ale pro jeho vývoj to nic neznamená. Prostě to umí. Aby se posunulo, potřebovalo by jiný typ pracovního listu nebo úplně jinou činnost, třeba navlékat korále. Bohužel, mezi učiteli i rodiči stále přetrvává představa, že správně vyplněný pracovní list je dokladem toho, že se děti vzdělávají. Ani doma by neměly být pracovní listy využívány nadměrně a bez cíle. Je jiné, jestli dítě občas vyplní doplňovačku, vybarví obrázek podle předlohy, hledá rozdíly nebo zpracovává obdobné aktivity, které najde třeba v časopise, zaujmou ho a má chuť to zkusit, nebo jestli dítě zahltíme bez výběru aktivitami v pracovních sešitech, které jsou mnohdy určeny spíše dětem v 1. třídě (případně dětem nadaným).

Grafomotoriku je oproti tomu vhodné rozvíjet cíleně od raného věku. Musíme si ovšem uvědomit, že to neznamená nacvičovat s dítětem čárky, vlnky, kličky a jiné znaky. To je úkolem 1. třídy. Před vstupem do základní školy dbáme na dvě pravidla:

1. Pokud má dítě v ruce psací náčiní, opravujeme jeho úchop. Špatný návyk se těžko mění.

2. Pro počátek psaní je důležitá uvolněná ruka. Pokud dítě bude vstupovat do základní školy s uvolněnou rukou, ušetří to elementaristům čas. Místo cviků na uvolnění ruky budou mít více času pro nácvik psaní.⁴

Specifická doporučení pro rodiče dětí s různým typem znevýhodnění

Rodiče nejlépe znají své dítě. Rozumí mu. Vědí, co má dítě rádo a co ne. Odhadnou jeho tempo. Zachytí pokrok. Mateřská škola by měla být pro rodiče dobrým partnerem, který bude umět komunikovat a sledovat rozvoj dítěte ze svého odborného pohledu. Pro rodiče, kteří pozorují u svého dítěte specifické projevy chování (neobvyklé reakce, nesoustředěnost, roztržitost, apod.), nebo považují jeho kognitivní či pohybové schopnosti za neobvyklé, nedostačující nebo nadstandardní, přidáváme k výše uvedeným informacím několik specifických doporučení:

• Svá zjištění konzultujte s učitelem, případně jiným odborníkem. Učitel může doplnit vaše pozorování o postřehy ze třídy. Dokáže popsat, jak se dítě projevuje v průběhu dne v mateřské škole.

• Netlačte na dítě, na jeho výkon.

• Nesrovnávejte své dítě s jinými dětmi. Mezi dětmi v předškolním věku mohou být výrazné rozdíly způsobené zráním centrální nervové soustavy. Vaše dítě může procházet obdobím zpomaleného nebo akcelerovaného vývoje.

• Neupozorňujte na nedostatky, vyzdvihujte ty oblasti, kde se dítěti daří.

• Dopřejte dítěti čas (na konkrétní činnost i na dozrání).

• Buďte trpěliví.

• Poskytněte svému dítěti maximální podporu.

Každé dítě je jedinečné, má své slabé i silné stránky. Dítě v předškolním období je velmi tvárné, máme velkou příležitost silné stránky podporovat tak, že částečně či zcela potlačí stránky slabé. Poslední doporučení si dovolím parafrázovat slovy profesora Matějčka: „Přistupujme k dětem s laskavou důsledností“.

(Autor příspěvku: Mgr. Hana Splavcová, NPI ČR)

Zdroje:

1 Zdroj dostupný zde: https://youtu.be/7FVrwcAn9rQ 

2 Dostupný zde: https://digifolio.rvp.cz/artefact/file/download.php?file=94034&view=17977&view=17977

3 Další inspiraci najdete například zde: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=17977

4 Více informací zde: https://edu.ceskatelevize.cz/kabinet/dil/220553115500002; https://edu.ceskatelevize.cz/kabinet/dil/220553115500001