NPI ČR | Inkluze v praxi - Spolupráce s asistenty pedagoga

Zveřejněno: 8. červen 2020

Přinášíme vám třetí komentovanou část výsledků dotazníkového šetření, které proběhlo ve školách zapojených do projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B). Týká se zkušeností těchto škol s prací asistentů pedagoga. Na dotazy v rámci celorepublikového dotazníkového šetření odpovídalo 355 ředitelů škol a 6 349 učitelů různých druhů škol a školských zařízení, které pracují s rozmanitými žákovskými kolektivy a v rámci projektu využívají mj. také nabídku dalšího vzdělávání. Projekt realizuje Národní pedagogický institut České republiky.

Výsledky šetření ukazují na nezbytnou roli asistenta pedagoga ve vyučovacím procesu a jeho podpůrnou funkci při začleňování dětí a žáků (dále jen dětí) se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do běžné výuky. Z dotázaných škol má 82 % zkušenost s působením asistenta pedagoga a hodnotí ji spíše pozitivně. Někteří ředitelé v odpovědích zdůraznili, že díky spolupráci s asistentem pedagoga se dětem dostává individuálního přístupu během výuky.

Asistenti jako významná podpora vzdělávacího procesu

„Právě přítomnost druhého pedagogického pracovníka ve třídě usnadňuje diferenciaci a individualizaci výuky, což je jeden z předpokladů, aby děti měly příležitost zažít pocit vlastního úspěchu a byly i tímto více motivovány. Přítomnost asistenta vede pedagoga k promyšlenosti a koncepčnosti práce při volbě vhodných vzdělávacích prostředků v rámci výuky,“ říká Petra Bendová, speciální pedagožka a metodička projektu APIV B z Královéhradeckého kraje.

Někteří ředitelé zhodnotili i další perspektivu této pozice související s podpůrnými opatřeními a s novelou školského zákona. Pozitivní postoj k novele školského zákona a přítomnosti asistenta pedagoga zdůraznili ve svých odpovědích především ředitelé mateřských škol. Začlenění dětí s potřebou podpůrných opatření do běžného kolektivu podle nich prospívá také ostatním dětem, protože se setkávají s jinakostí a tímto způsobem se učí žít v realitě.

„Při společném vzdělávání se děti s nějakým typem znevýhodnění mohou díky asistentům lépe zapojit do výuky. Ostatní děti zase získají možnost vnímat odlišnost bez předsudků,“ zní odpověď jednoho z ředitelů na otázku směřující k vymezení přínosu společného vzdělávání pro všechny děti.

Podle Petry Bendové patří k silným stránkám spolupráce škol s asistenty rozvoj komunikace v rámci třídy a s tím souvisejících sociálních dovedností dětí na úrovni vrstevnické skupiny. Efektivní spolupráce mezi učitelem, asistentem a dětmi zlepšuje třídní klima i podmínky edukačního procesu. Asistent pedagoga je součástí odborného týmu ve škole, cíleně podporuje dítě se SVP, má neustálý přehled o jeho potřebách týkajících se výuky, sleduje jeho chování a zaznamenává jeho posun, ale monitoruje také sociální vazby mezi dětmi.

Nedostatek kvalitních uchazečů a chybějící kvalifikace

Zavádění pozice asistenta pedagoga přineslo školám i některé problémy. Z odpovědí dotázaných škol vyplývá, že významnou překážkou, které čelí při zajištění podpory společného vzdělávání, je buď nedostatek kvalitních uchazečů na pozici asistenta pedagoga (dle 75 % ředitelů), nebo chybějící asistenti pedagoga ve škole vůbec (dle 48 % pedagogů).

Pokud už škola asistenta nebo asistenty pedagoga má, vznikají určité obavy především na počátku jejich spolupráce. Spojeny jsou hlavně s kvalifikací asistenta pedagoga a s odbornými požadavky, které jeho pozice vyžaduje. Tedy zda asistent bude mít odpovídající vzdělání a odbornost, aby mohl poskytovat adekvátní pedagogickou podporu (nejen) dětem se SVP, a zda bude schopen s učitelem spolupracovat.

Na tyto obavy reaguje vládní návrh novely zákona o pedagogických pracovnicích, který vymezuje další kvalifikační požadavky pro pozici asistenta pedagoga. Ty zahrnují zvýšení rozsahu studia pedagogiky a nově poskytují i studium psychologie a sociální práce. Předpokládá se, že naplnění zvýšených kvalifikačních požadavků zlepší podmínky a zefektivní uplatňování pozice asistenta pedagoga ve školách.

V rámci výzkumného šetření ředitelé také uváděli, že by potřebovali pomoci s dalším vzděláváním asistentů, s vymezením jejich kompetencí a zlepšením jejich spolupráce a komunikace s pedagogy. Uvítali by také mentoring nebo náslechy v jiných třídách.

Nejasné kompetence a vymezení rolí

Nedostatečné vyjasnění rolí a potřebných kompetencí mezi učitelem a asistentem patří k slabým stránkám spolupráce škol s asistenty pedagoga, jak vyplývá mj. také ze zkušeností Petry Bendové. Následkem toho se asistent necítí jistě ohledně způsobu podpory dětí se SVP v praxi. Stává se, že asistent pedagoga vykonává za žáka činnosti, které by měl realizovat sám. „Úkolem asistenta je podporovat žáka v samostatnosti, učit ho dovednostem, které povedou ke snižování závislosti na ostatních osobách. V žádném případě nesmí asistent pedagoga za žáka plnit jeho školní výstupy. Důkazem o úspěšnosti práce asistenta pedagoga je fakt, že se snižuje potřeba žáka využívat jeho podpory. Nejprospěšnější je tedy ten asistent, kterého žák potřebuje stále méně.“ [1]

Další riziko představuje skutečnost, že asistent pedagoga není vždy vnímán jako rovnocenný partner pedagoga a jsou na něj kladeny úkoly, které jsou spojeny spíše s provozem školy nežli s výukovým a výchovným procesem dětí. Podle Petry Bendové také někdy dochází k předávání odpovědnosti za edukaci dítěte se SVP na asistenta pedagoga. „Stává se to zpravidla tehdy, když spolupráce mezi asistentem a učitelem neprobíhá optimálně – nedochází ke společnému plánování průběhu výuky vzhledem k potřebám dětí v heterogenní třídě a asistent pedagoga se věnuje pouze dětem se SVP. Proto je potřeba, aby při nástupu asistenta pedagoga do školy byly jasně vymezeny jeho kompetence a náplň jeho práce jak v rámci týmu odborných pracovníků školy, tak v rámci konkrétní kooperace s učitelem ve třídě,“ doplňuje.

Příklad z praxe

Jak může vypadat úspěšná práce asistenta pedagoga s dítětem se SVP, prezentuje kazuistika, kterou jsme zaznamenali v rámci realizace projektu APIV B:

„Ve 3. třídě základní školy je vzdělávána dívka s diagnózou vývojová dysfázie (expresivní/motorická forma) s přiznaným 4. stupněm podpůrných opatření. V rámci podpůrných opatření byl dívce doporučen asistent pedagoga. S ohledem na její specifické obtíže, které se pojí s těžce narušenou expresivní složkou řeči, jí asistentka pomáhá v oblasti komunikace. Například ve chvíli, kdy pedagog či spolužáci neporozumí obsahu jejího sdělení, asistentka pohotově výpověď doplní nebo interpretuje tak, aby jí okolí porozumělo.

V první a druhé třídě reflektovala asistentka pomalejší pracovní tempo dívky při výuce čtení, které vyplývalo z oslabené zrakové percepce (diferenciace, analýza, syntéza, paměť). S dívkou proto individuálně procvičovala například rozpoznávání slabik, zrakovou paměť, motivačně využívala práci na PC (klávesnice) a tabletu. Při psaní byla a stále je dívka limitována horší schopností vybavit si grafémy a následně pak i tempem psaní, narušením vizuomotorické koordinace (oko-ruka), zhoršenou koordinací pohybů, která se projevuje nejenom na úrovni jemné motoriky, ale i na úrovni motoriky hrubé. Výkon v oblasti grafomotoriky je u dívky navíc zpomalován touhou po bezchybném a precizním výkonu.

Asistentka se po dohodě s třídní učitelkou a rodiči snaží do dívčina edukačního procesu zasahovat minimálně – jen tehdy, kdy je její podpora nezbytně nutná. A to proto, že již v první třídě se u dívky začala objevovat tendence ke zvýšené závislosti na asistentce, konkrétně v podobě intenzivní reflexe dílčích kroků školní práce (což dříve dívka nevyžadovala, v mnoha oblastech byla samostatná). Asistentka proto, s ohledem na skladbu třídy, poskytuje současně podporu i dalším dvěma žákům, u nichž se projevují specifické obtíže při osvojování trivia, a to za účelem zvyšování její samostatnosti a odpovědnosti za vlastní školní výkon.

Stáže a další vzdělávání

Pozice asistenta pedagoga se na základě výsledků šetření jeví jako nezbytná součást podpůrných vzdělávacích nástrojů při společném vzdělávání s pozitivním ohlasem v praxi. A to i přesto, že stále obsahuje nevyřešené rezervy ohledně kvalifikačních standardů a odborných předpokladů, které práce s dětmi se SVP vyžaduje. Podle Petry Bendové by se tyto nedostatky daly řešit stážemi pro asistenty pedagoga, v rámci nichž by asistenti měli možnost vidět a zažít dobrou praxi při práci s heterogenními skupinami dětí. Dále pak pomáhají například kurzy dalšího vzdělávání včetně speciální pedagogiky – metodiky práce s dětmi se SVP – a kurzy pro učitele, jejichž součástí je i strategie, jak správně nastavit spolupráci s asistenty. V rámci projektu APIV B jsou zmíněné kurzy DVPP pro pedagogy nabízeny, některé školy už také začaly realizovat odborné stáže a čerpat mentorskou či další expertní podporu, která kromě jiných benefitů pomáhá zefektivnit i spolupráci s asistenty pedagoga.

Autorka: Mgr. et MgA. Rumyana Georgieva, Ph.D., regionální metodička projektu APIV B, bývalá asistentka pedagoga

S přispěním PhDr. Petry Bendové, Ph.D., speciální pedagožky a krajské metodičky projektu APIV B