Do naší poradny na interaktivním webu Zapojmevšechny.cz přichází dotazy od rodičů i pedagogů. Některé otázky využíváme a odpovědi na ně zveřejňujeme v sekci Otázky a odpovědi, protože by se mohly hodit také dalším rodičům a kolegům pedagogům...

Ilustrační foto | zdroj: Freepik.com

 

Dotaz: 

V průběhu školního roku přestoupil do nové školy žák s individuálním vzdělávacím plánem a podpůrným opatřením 2. stupně (dysortografie). Výchovná poradkyně koupila dvě knihy a poprosila matku žáka, aby si na vlastní náklady tyto knihy okopírovala, protože je potřeba, aby se synem pracovala i doma. 

Tyto knihy ale výchovná poradkyně koupila přímo pro tohoto žáka. Jsou tedy tyto pomůcky žáka, nebo školy? Má škola právo chtít po rodičích, aby knihy okopírovali na vlastní náklady? Limituje školu nějak v poskytování podpůrných opatření nebo zajištění dalších rozvojových aktivit pro žáka fakt, že nastoupil v průběhu školního roku?

 

Odpověď:

Mgr. Veronika Doležilová, právnička a externí spolupracovnice projektu APIV B.  

 

Dobrý den,

pomůcky vhodné pro podpůrné opatření (PO) 2. a vyššího stupně platí dětem ve školách stát, ne škola, rodiče, zřizovatel či kdokoli jiný.

PO je nárokem dítěte, ne školy, proto i finanční prostředky (PNFN) nejsou určeny pro školu, ale pro konkrétního žáka. Škola za tyto prostředky musí žákovi pořídit PO přiznaná školním poradenským zařízením (ŠPZ – PPP nebo SPC) v rozhodnutí („doporučení ŠPZ“). Tím, že jsou PO nárokem dítěte jako součásti práva na vzdělání, jsou všechna PO poskytována v souladu se školským zákonem dítěti zdarma.

Pokud má dítě od ŠPZ přiznaná PO ve 2. stupni z důvodu poruchy učení, pak by mělo mít kromě odlišných pracovních materiálů (odlišné učebnice a pracovní sešity) přiznané i jiné úpravy (nikoli úlevy), např. metody práce, předmět speciální pedagogické péče (PSPP – postaru „nápravy“), průběh ověřování znalostí a dovedností atd. Co konkrétně „Doporučení“ ŠPZ obsahuje, ví ŠPZ, škola a rodiče. Aktivity ve škole i domácí příprava dítěte na tato opatření navazují jako u kteréhokoli jiného dítěte – podle potřeby.

U materiálních PO platí, že pokud nejsou v evidenci majetku školy (majetek v hodnotě 40 resp. 60 000 Kč), pak si je dítě bere při přestupu automaticky s sebou i na další školu (typicky právě učebnice, pracovní sešity, jiné „drobné“ pomůcky apod.). 

Pokud jsou PO zaevidovány jako majetek školy (pořizovací cena je vyšší než 40 resp. 60 000 Kč podle zákona o účetnictví), pak je nezbytně nutné, aby školy uzavřely smlouvu o výpůjčce (vzor byl zpřístupněn na webu MŠMT na podzim 2016) na dobu, na kterou má dítě PO přiznáno. Nikde není dáno, co přesně má která škola udělat. Zpravidla bude iniciativa vycházet ze školy, do které dítě skutečně chodí, protože ta je povinna PO poskytovat. Současně by však měla mít předchozí škola, do které dítě doposud chodilo, vše připravené k předání. 

Učebnice / pracovní sešity / pomůcky neevidované jako majetek školy má mít dítě k dispozici automaticky. Pokud je nemá, musí primárně nová škola zjistit od původní školy, proč dítěti tato konkrétní pomůcka chybí – tj. je potřeba zjistit, zda tuto pomůcku původní škola pořídila, nebo ne. Jde o materiální vybavení, které je vybavením toho dítěte, kterému je konkrétní PO přiznáno, ne o vybavení školy.

Pokud dítě při přestupu skutečně nemá z dosavadní školy materiální PO, která obsahuje Doporučení ŠPZ, nová škola mu do doby poskytování PO ve 2. a vyšším stupni (PNFN)  poskytuje PO v 1. stupni  na vlastní náklady. Není proto možné, aby PO pořizovali dětem na vlastní náklady rodiče, včetně kopírování. Pokud škola poskytuje v 1. stupni i materiální PO, pak je to sice „materiál“ školy, ale dítěti jej poskytuje v souladu se školským zákonem zadarmo. Proto má nést např. i náklady na kopírování škola, ne rodiče.

Pokud dítě v tomto případě potřebuje i další PO – např. předměty speciálně-pedagogické péče (PSPP) nebo pedagogickou intervenci (PI), pak má mít PSPP opět jako PO financované státem ve škole a škola je povinna je poskytnout. PI se od 1. ledna 2021 poskytuje pouze v 1. stupni, tj. na náklady školy, nikoho jiného. PSPP se využívá jako tzv. „nápravy“, zatímco PI slouží k upevnění, opakování, doučování – anebo také k rozvoji u dětí nadaných a mimořádně nadaných.

Pokud dítě nemá PSPP jako PO přiznán, pak škola tuto práci pedagogických pracovníků poskytuje jen jako PO v 1. stupni, ovšem pod jiným označením, protože PSPP jako PO v 1. stupni neexistuje (tj. např. právě jako PI – viz příloha č. 1, část B, vyhlášky č. 27/2016 Sb.), a to opět na náklady školy. 

Zároveň škola nemůže říci, že jednomu dítěti konkrétní PO poskytne (bez ohledu na příčinu) a druhému nikoli, protože např. nastoupilo do školy později. Mohlo by dojít k diskriminaci při poskytování vzdělávání. Z tohoto důvodu je potřeba, aby školy poskytovaly PO příslušného stupně každému potřebnému dítěti s tím, že ta, co náležejí do 2. a vyššího stupně, mají školy pro děti financovány od státu přes rozhodnutí („Doporučení“) ŠPZ. Pokud školy PO poskytují už v 1. stupni, pak platí, že všem potřebným. Není tedy možné, aby někomu opatření škola poskytla a někomu ne. 

Každá škola by si proto měla vyjasnit, jaká PO je schopna poskytovat – v jakém množství, kvalitě a s jakým smyslem, tj. včetně toho, jestli má alespoň nějakou elementární rezervu právě pro případy, kdy do školy nastoupí dítě s potřebou PO, které buď nemá ani PO přiznána, nebo jsou nedostatečná. Pokud škola poskytuje PO mimo rámec PO přiznaných ŠPZ, pak na své náklady a navíc tak, aby uměla tuto potřebu řešit u všech potřebných dětí.

Shrnutí 

V tomto konkrétním případě dítě nemělo potřebné pomůcky ani pracovní materiály a tuto situaci musela začít řešit škola, do které dítě přestoupilo. Obě „knihy“ (učebnice?) jsou PO pro dítě, ne pro školy, protože PO poskytují školy dětem. Škola současně nesmí chtít po nikom kromě státu, aby financoval podpůrná opatření ve 2. a vyšším stupni.

Z dotazu není patrné, proč dítě nemůže používat knihy (učebnice?) k přípravě do školy a má podle školy pracovat s jejich kopiemi, navíc na náklady rodičů. Pokud je důvodem tohoto postupu školy skutečnost, že se PO poskytují při vzdělávání ve škole, pak by byl takto odůvodněný postup nejen proti smyslu poskytování PO, ale i proti smyslu samotného vzdělávacího procesu, především pak v části domácí přípravy.

V poskytování PO i dalších forem podpory nejsou školy v případě, že dítě do školy přestoupilo v průběhu školního roku, nijak omezeny.