Tento stručný úvod a návod vznikl v reakci na seriál ČT Ochránce, konkrétně díl “Ahoj, tati”, v němž byl řešen případ sebevraždy nadaného chronicky traumatizovaného chlapce. Autorka má zkušenosti především s péčí o nadané děti a dospívající, i když návod může být užitečnou pomůckou i pro děti s jinými speciálními vzdělávacími potřebami i pro dospělé, jejichž svěřenec trpí traumatem z jiných důvodů.
Ilustrační foto/FOTO: Freepik
Co mám dělat, když se vážně bojím o psychické zdraví dítěte, které mám v péči?
(ať už jako učitel, rodič, pěstoun, sociální pracovník, psycholog, lékař či jiný důležitý dospělý)
„Můžete se mi smát, ale já prostě vidím, že mi to dítě vadne pod rukama. Tohle přece není ten zvídavý kvetoucí človíček, kterého znám z dřívějška. Poslední dobou je jako stín. Má divné nálady a vede děsivé řeči. Vůbec nezvládá svoje emoce. Chová se divně a odrazuje tím ostatní od kontaktu. Přestává se zdravě rozvíjet, stagnuje. Utíká do různých závislostí. Děsí mě, že to nikdo jiný nevidí. Ostatní důležití dospělí kolem dítěte to bagatelizují, říkají, že zbytečně panikařím. Ale já to prostě cítím! Mám obrovský strach, že se tam ve skrytu dětské duše děje něco hrozivého, co se vyjeví až když bude pozdě. Moc vás prosím – řekněte mi, co mám dělat,” povzdechne si nejmenovaná matka nadaného dítěte. A není jediná...
Všímavý citlivý dospělý, který má důvěru dítěte, zachytí projevy zranění dětské duše výrazně dříve, než si toho všimne systém. Často ve chvíli, kdy ještě nejde o chronické trauma a rány půjdou zaléčit bez následků. Musí ale věřit svému pocitu, umět se v situaci zorientovat, zajistit dítěti první pomoc a bez dlouhého otálení vyhledat odborníka, který mu bude při ošetření duše dítěte k ruce. Pokud se zatím nepodařilo najít specialistu, který rozumí specifikům dětí se speciálními potřebami, je rozhodně lepší vyhledat alespoň “přítele na telefonu”, než v tom zůstat sám.
Zde jsou možnosti, kam se lze obrátit:
-
Linka bezpečí - 116 111, nonstop
-
Dětské krizové centrum - 241 484 149 nebo 777 715 215, nonstop; 778 510 510 (ohrožující zážitky v kyberprostoru)
-
Rodičovská linka - 606 021 021, pracovní dny pondělí až čtvrtek: 13–21 hodin, pátek: 9–17 hodin, email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
-
Linka pro rodinu a školu - 116 000, nonstop, zdarma
-
Krizové centrum pro děti a rodinu - 778 111 281
-
Jak se zorientovat: Hledáme hlavní zdroje bolesti
Někdy je zdroj duševního zranění na první pohled zřejmý – dítě může být dokonce schopné na požádání popsat traumatizující událost, kvůli které se cítí tak špatně. Často je ale situace složitější – nejde o zranění jedním viditelným zdrojem, ale o dlouhodobou mikrotraumatizaci citlivé osobnosti.
Důležité je, že velké zranění může vzniknout i působením mnoha maličkých střípků, které mohou být pro okolí takřka neviditelné. Vysoce citlivé, nadané nebo jinak velmi zranitelné dítě je takřka neustále “ostřelováno” titěrnými ústrky, posměšky, nepochopením, stresem, frustrací, bolestivým přetížením smyslů a tisícem dalších drobností. Naopak s větším ohrožením se může vyrovnat překvapivě snadno (díky rozumovému zpracování). Přesto zdánlivě vzdálené problémy, jako jsou války, humanitární krize a změna klimatu, mohou být takovým citlivým dítětem prožívány jako akutní stres. Obrovské škody mohou také nadělat vysoké nároky na přizpůsobení se průměru, „vyčerpává mě chovat se jako ostatní” (mluvíme o tzv. vyhoření z maskování). Velká část dětí, které jsou něčím odlišné nezapadají do „průměru“, trpí osamělostí a pocity nepřijetí, i když jsou z úplné rodiny, chodí do školy a k žádnému viditelnému vyloučení z kolektivu u nich nedochází. (Nejčastějším následkem deprivace sociálních potřeb je snížená sebeúcta, zvýšená psychická zranitelnost a úzkostnost, potřeba držení kontroly nad situací, někdy také nárůst agresivního chování.)
Pokud máte podezření, že zásadní složkou problému může být šikana, projděte si chytře postavený test a další doporučení uvedená na těchto stránkách: https://www.nematonacele.cz/.
Potřebujete lépe pochopit, co se děje? Jak funguje komplexní (chronické) trauma (cPTSD) u dětí?
Výborný rozhovor o traumatu u dětí a možné záměně s ADHD s Leonou Jochmannovou
Podrobnější odbornější vysvětlení, shrnutí příznaků a doporučený postup od Pavly Doležalové
Obsáhlá rigorózní práce Zuzany Musilové o komplexním traumatu (nejen u dětí)
-
První pomoc: Záchrana tonoucího a umělé dýchání na duši
Pokud se s odborníkem (např. s krizovým interventem na telefonu) shodneme, že k traumatizaci dítěte v určité situaci či prostředí stále dochází, hledáme způsob, jak dalšímu zraňování zamezit, pokud možno hned. Když jde o utrpení dítěte, není na místě řešit, „co tomu řeknou lidi”. Pokud máte pochybnost, intervenujte stejně, jako kdyby šlo o podobně silné fyzické zraňování (které se rovněž může dít nejen záměrně, ale i nevědomky, omylem).
Buďme radikální při pomoci dítěti, trpěliví při vysvětlování ostatním a zdrženliví v hledání viníka. Dítě je zraněné a musíme ho teď odvézt do bezpečí. Jak to bylo nebo nebylo, kdo za to může a nemůže, lze řešit později a v klidu. Pokud nutně potřebujete např. omluvenku ze školy, praktický lékař může nařídit ošetřování i u duševních šrámů. OSPOD může zařídit okamžité opatření i z těchto důvodů. (Nebojte se OSPOD, i když nemusí znát podrobně problematiku dětí se speciálními potřebami, problematiku traumatu zná důkladně. V zájmu dítěte dokáže zásadní věci … např. sehnat schopného dětského psychologa víceméně kdykoli a hned.)
Pokud vás okolí přesvědčilo, že se dítě musí zocelit a subjektivně náročnou situaci alespoň zkusit, vydržte několik dní. Pokud se například po třech dnech v obávané situaci stav nelepší (nebo znatelně zhoršuje) a dítě volá o pomoc (výslovně, zlobením, útěkovým chováním nebo vypnutím se), stáhněte jej zpátky do bezpečí. Znovu jej vystavte podobné situaci až pod dohledem odborníka, když bude samo s dalším pokusem souhlasit. (Pokud se dítěti čtvrtý den do školy / kroužku / situace prostě jenom nechce, ale předešlý den bylo na konci dne spokojené, tak ho ujistěte, že na něj dáváte pozor a věříte mu jeho pocity, ale nechte jej tam chodit dál.)
Umělým dýcháním na duši rozumíme záměrné uspokojení všech základních potřeb dítěte. Po vytažení ze zraňující situace musíme zajistit, že se podchlazené dítě zahřeje, hladové dítě nají, unavené dítě vyspí, vystresované dítě najde svůj klid, nepochopené dítě najde pochopení, nepřijaté dítě pocítí přijetí a osamělé dítě pocítí, že jsme tu s ním a pro něj. Zvláště poslední čtyři položky bývají pro nadané a citlivé děti klíčové. Stejně jako u klasické resuscitace pokračujeme v záchranných činnostech neúnavně až do převzetí zraněného (ještě zkušenějším) odborníkem.
-
Zotavení: Pomoz mi, abych to dokázal sám!
U dětí, které jsou v subjektivně náročné situaci, ale krizová intervence není nutná (nebo již proběhla), má provázející dospělý šest základních úkolů:
-
eliminovat chronický stres,
-
eliminovat neřešitelnou frustraci,
-
zvyšovat seberealizaci (najít alespoň krátkodobý smysl a užitečnost existence),
-
zvyšovat sebepoznání (vč. rozpoznání emocí a práce s nimi),
-
dávat pochopení (i když se s tím, co dítě trápí, teď nedá přímo nic udělat),
-
dávat přijetí (bezpodmínečné přijetí osobnosti i přijímání všedních darů, důvěry a pozorností).
Později pak dospělý začíná klást důraz na to, aby dítě přebíralo péči o sebe do svých rukou – s rostoucím sebepoznáním a zvyšováním počtu nástrojů řešení (zejm. copingových strategií) postupně dokázalo poznat, komunikovat a uspokojit své potřeby vlastními silami. Obhájit si své hranice a naučit se pracovat s vlastní zvýšenou citlivostí.
Autor textu: Ing. Kateřina Emer Venclová je koordinátorka podpory nadání v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, předsedkyně Asociace freelancerů ve školství z.s., vedoucí projektu Synapse
| Nenechávejte si materiál jen pro sebe! |
|
|
