V průběhu školního roku nastoupil do nové školy žák s individuálním vzdělávacím plánem jako podpůrným opatřením 2. stupně (disortografie). Výchovná poradkyně koupila dvě knihy a poprosila matku žáka, aby si na vlastní náklady tyto knihy okopírovala, protože je potřeba, aby se synem pracovala i doma. 

Tyto knihy ale výchovná poradkyně koupila přímo pro tohoto žáka. Jsou tedy tyto pomůcky žáka, nebo školy? Má škola právo chtít po rodičích, aby knihy okopírovali na vlastní náklady? Limituje školu nějak v poskytování podpůrných opatření nebo zajištění dalších rozvojových aktivit pro žáka fakt, že nastoupil v průběhu školního roku?


Podpůrné opatření (PO) 2. a vyššího stupně platí dětem ve školách stát, ne škola, rodiče, zřizovatel či kdokoli jiný.

PO je nárokem dítěte, ne školy, proto i finanční prostředky (NFN) nejsou formálně určeny pro školu, ale pro konkrétního žáka. Škola za tyto prostředky musí žákovi pořídit PO přiznaná školním poradenským zařízením (ŠPZ) či pedagogicko-psychologickou poradnou (PPP).

 

Pokud má dítě od ŠPZ přiznaný 2. stupeň PO z důvodu poruchy učení, pak by mělo mít kromě odlišných pracovních materiálů (odlišné učebnice a pracovní sešity) přiznané i jiné úpravy (nikoli úlevy), např. metody práce, předmět speciální pedagogické péče (PSPP – postaru „nápravy“) nebo pedagogickou intervenci (PI), průběh ověřování dovedností atd. Aktivity ve škole i domácí příprava dítěte na tato opatření navazuje jako u kteréhokoli jiného dítěte – podle potřeby.

V tomto konkrétním případě by tedy mělo platit následující:

Pokud má dítě PO ve 2. a  vyšším stupni, pak má v „doporučení“ od ŠPZ i soupis všech přiznaných PO. Co konkrétně „doporučení“ obsahuje, ví škola a rodiče.

U materiálních PO platí, že pokud nejsou v evidenci majetku školy, pak si je dítě bere automaticky s sebou i na další školu (typicky právě učebnice, pracovní sešity, jiné „drobné“ pomůcky apod.). 

Pokud jsou PO zaevidovány jako majetek školy, pak je nezbytně nutné, aby školy uzavřely smlouvu o výpůjčce (vzor má MŠMT na webu asi od listopadu 2016) na dobu, na kterou má dítě PO přiznáno. Nikde není dáno, co přesně má která škola udělat. Zpravidla půjde inciativa za školou, do které dítě skutečně chodí, protože ta je povinna PO poskytovat. Současně by však měla mít předchozí škola vše připravené k předání. 

Učebnice / pracovní sešity / pomůcky neevidované jako majetek školy má mít dítě k dispozici automaticky. Pokud je nemá, musí primárně nová škola řešit s původní školou, že dítěti tato konkrétní pomůcka chybí – tj. je potřeba zjistit, zda tuto pomůcku původní škola pořídila, nebo ne. 

Podpůrné opatření neodpovídá potřebám žáka

Pokud dítě skutečně nemělo a nemá PO odpovídající jeho potřebám, pak toto musí začít řešit stávající škola se ŠPZ nebo PPP a také s rodiči jako nedostatečné PO. Do doby poskytování PO za státní finance poskytuje dítěti PO škola, a to na vlastní náklady. Není proto možné, aby PO pořizovali dětem na vlastní náklady rodiče, včetně kopírování. Realizace PO v 1. stupni leží ze zákona na škole. Pokud škola poskytuje 1. stupni i materiální PO, pak je sice „materiál“ školy, ale dítěti jej poskytuje bezúplatně – zadarmo. Proto má nést náklady na kopírování škola, ne rodiče. Materiální podpora pak platí od 2. stupně výše.

Předměty speciálně-pedagogické péče nebo pedagogická intervence jako další podpůrné opatření

Pokud dítě potřebuje i další PO – předměty speciálně-pedagogické péče (PSPP) nebo pedagogickou intervenci (PI), pak má mít PSPP/PI opět jako PO financované státem ve škole a škola je povinna je poskytnout. PSPP se využívá jako tzv. „nápravy“, zatímco PI slouží k upevnění, opakování, doučování – anebo také k rozvoji u dětí nadaných a mimořádně nadaných.

Pokud dítě nemá PSPP/PI jako PO přiznány, pak škola tuto práci pedagogických pracovníků poskytuje jen jako PO v 1. stupni, a to opět na své náklady. Právě proto je i „lidská práce“ financována státem jako PO od 2. stupně. 

Poskytování podpůrných opatření při přestupu na jinou školu

Zároveň škola nemůže říci, že jednomu dítěti konkrétní PO poskytne (bez ohledu na příčinu) a druhému nikoli, protože např. nastoupilo do školy později. Mohlo by dojít k diskriminaci při poskytování vzdělávání. Z tohoto důvodu je potřeba, aby školy poskytovaly PO příslušného stupně každému potřebnému dítěti s tím, že ta, co náležejí do 2. a vyššího stupně, mají školy pro děti financovány od státu přes rozhodnutí ŠPZ/PPP. Pokud školy PO poskytují už v 1. stupni, pak platí, že všem potřebným. Není tedy možné, aby někomu opatření škola poskytla a někomu ne. 

Každá škola by si proto měla vyjasnit, jaká PO je schopna poskytovat – v jakém množství, kvalitě a s jakým smyslem, tj. včetně toho, jestli má alespoň nějakou elementární rezervu právě pro případy, kdy do školy nastoupí dítě s potřebou PO, které buď nemá ani PO přiznána, nebo jsou nedostatečná.


Shrnutí 

V tomto konkrétním případě dítě nemá potřebné pomůcky ani pracovní materiály a tuto situaci musí začít řešit škola. Škola současně nesmí chtít po nikom kromě státu, aby financoval podpůrná opatření. Pokud škola poskytuje PO mimo rámec PO přiznaných ŠPZ, pak na své náklady a navíc tak, aby uměla tuto potřebu řešit u všech potřebných dětí.