Pokud chceme zjistit, které postupy učení žákům vyhovují nejvíce, zadáme jim různé úkoly a sledujeme, jak se jich zhostí. Postupy učení vycházejí z tzv. kognitivních a potažmo učebních stylů žáka. Pojďme se na tyto dva styly podívat!

Zatímco kognitivní styly znamenají individuální způsoby zpracování informací v různých životních situacích, učební styl můžeme charakterizovat jako jakousi podkategorii kognitivního stylu, který zahrnuje konkrétní postupy, jež nám vyhovují při osvojování nového učiva.

Kognitivní styly

Definice: Kognitivními styly rozumíme projevy individuálních rozdílů ve zpracování informací, které jsou neoddělitelně spojeny s kognitivním systémem člověka. Konkrétně jde o způsoby zpracování informací (vnímání, organizování, analyzování informací), které daný člověk preferuje. Zpracování informací se opírá o kognitivní neurologické mechanismy a struktury. Kognitivní styly jsou do jisté míry fixní, relativně stabilní a představují zřejmě vrozené preference. (Mareš, 2013; modifikovaně podle Petersonová, Armstrong, 2009, s. 520)

Nejčastěji se kognitivní styly dělí na tzv.:

• celostní (holistický) – více se zaměřujeme na komplexní informace a vnímáme spíše celek, potřebujeme pro řešení úkolu více souvisejících informací;

• sekvenční (serialistický) – více se zaměřujeme na detaily, vyhovuje nám stručná a srozumitelná struktura, seznamy informací, které jsou řazeny za sebou.

Na jiné úrovni nás pak ovlivňuje styl, při němž máme tendenci:

• k vizualizaci – využívat obrazy, nákresy, vlastní představy;

• k verbalizaci – preferujeme verbální vyjadřování, slova, texty apod. Obě škály se různě kombinují, takže se můžeme potkat se žáky, kterým vyhovuje, když jsou informace sdělovány formou příběhů doplněných obrazovým materiálem (celostní styl s tendencí k vizualizaci), nebo se žáky, kteří dají přednost přehledovým tabulkám, v nichž jsou informace znázorněny piktogramy a jinými obrázky (sekvenční styl s tendencí k vizualizaci) a jiní žáci zase upřednostní rozsáhlé příběhy (celostní styl s tendencí k verbalizaci). Někteří žáci mohou být nevyhranění, můžeme se však setkat i s tím, že v závislosti na tématu učení nebo konkrétním vyučovacím předmětu, mohou inklinovat k různým postupům.

Učební styly

Definice: „Styly učení jsou jemné projevy individuality člověka v různých situacích učení. Představují metakognitivní potenciál člověka. Jsou to postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje. Postupy svébytné svou orientovaností, motivovaností, strukturou, posloupností, hloubkou, propracovaností, flexibilitou. Vyvíjejí se z vrozeného základu (tj. z kognitivních stylů), ale obohacují se a proměňují během jedincova života jak záměrně, tak bezděčně. Člověk jich užívá ve většině situací pedagogického typu: jsou méně závislé na obsahové stránce učení, na učivu.“ (Mareš: 2013, s. 192)

Učební styly se dělí na základě různých hledisek. My jsme vybrali dělení podle preferovaných smyslů a z preference pohledu celostního či detailního. Co tedy žákům v rámci jednotlivých stylů učení vyhovuje, aby si lépe učivo osvojili?

Žáci upřednostňující styl vizuální, zrakový

• potřebují důkladné zápisy v sešitech nebo srozumitelné texty v učebnicích – ty pro ně představují zdroj informací pro učení;

• využívají barevných označení textů prostřednictvím podtrhávání, zvýrazňování;

• vyhovují jim grafy, obrázky; myšlenkové mapy, které vizualizují informace a ukazují, jak jsou vzájemně propojeny;

• při učení pomáhají barevné záložky, štítky, lístky s nejdůležitějšími informacemi;

• klíčová fakta, hesla a pojmy si vypisují na kartičky, někdy si je vylepí po místnosti, aby je měli na očích (např. při učení se cizímu jazyku);

• pro lepší pochopení a zapamatování jim pomáhají plakáty s informacemi, nástěnné mapy, filmy a videozáznamy s učební látkou.

Když žáci preferují auditivní, zvukový či poslechový styl:

• je pro ně důležité učivo slyšet – zapamatují si mnoho z výuky, vyhovuje jim sedět a poslouchat výklad či společně o tématu diskutovat;

• při učení si přeříkávají učivo nahlas nebo si ho nahrávají a poslouchají;

• pomůže jim, když vykládají učivo jiné osobě, popřípadě když je druhá osoba z učiva vyzkouší a hovoří s nimi o něm; potřebují nahlas vyjadřovat hlavní myšlenky a pojmy;

• vyhovuje jim, když mohou důležité pojmy (např. slovíčka v cizím jazyce) několikrát nahlas zopakovat;

• lépe si zapamatují učební látku doplněnou např. memotechnickou pomůckou ve formě říkanky či konkrétní věty nebo spojenou s určitým rytmem.

Žáci s preferencí kinestetického, pohybového a motorického stylu

• si pamatují nejsnáze informace spojené s určitým pohybem, když si přímo vyzkoušejí, jak se daná činnost dělá;

• vyhovuje jim, když si mohou v textu znázorňovat různé obrázky, grafy a tabulky, přetvářet si je a manipulovat s nimi;

• rozdělují si látku na dílčí celky, z nichž každý je na jiném kusu papíru, mohou si je napsané rozstříhat, řadit kartičky s příslušnými informacemi za sebe, vedle sebe apod.;

• k osvojení látky jim pomáhá i pohyb po místnosti či pohyby těla, tito žáci potřebují chodit, pohupovat se, vyčíslovat si údaje na prstech;

• pomáhá jim, když si fakta mohou propojovat s předměty a ději, které si umí představit.

Když žáci preferují sekvenční kognitivní styl

• vyhovují jim strukturované soupisy dat a informací;

• pro zápisy využívají odrážky, jmenování informací ve stylu 1) 2) 3), což jim umožní snadnější orientaci, pochopení a zapamatování;

• pokud je prezentován delší text, sdělení nebo příběh, je dobré s nimi probrat nejdůležitější informace a dát jim jasnou strukturu, např. formou zápisu slovní úlohy, osnovy slohového cvičení apod.;

• lépe zpracovávají úkoly zadané v jednotlivých krocích, kdy je řečeno, co mají udělat nejdřív, co bude následovat a čím budou končit.

Žáci, kteří dávají přednost celostnímu kognitivnímu stylu

• potřebují znát širší souvislosti;

• vyhovuje jim výuka formou zážitků a příběhů;

• před poukazováním na konkrétní fakta je vhodné jim prezentovat celý problém, kterého se informace týkají;

• jazyky se zpravidla nejlépe učí od rodilých mluvčích nebo při déletrvajícím pobytu v zahraničí;

• pokud se učí slovíčka, lépe se je naučí jako součást textu, nikoli podle seznamu na konci lekce;

• při učení se seznamu faktů si potřebují propojit informace do celku a lépe si je osvojí, pokud hned vidí jejich využití v rámci určitého cvičení, textu, názorné ukázce nebo pokusu;

• fakta umí aplikovat, i když je neví v přesném sledu.

Styly, jakými se člověk učí, se mohou v průběhu života i podle intenzity potřeby měnit. Může je totiž ovlivňovat několik faktorů, jako např.:

• vrozená smyslová orientace

  • sluchově mluvní (rozhovor, diskuze, otázky)

  • slovně pojmová (abstraktní myšlení, pojmy, vzorce)

  • hmatová/pohybová („Marečku, podejte...“)

  • vizuální (text, znázornění, vizuální vzorce („Jak básníci…“)

• věk žáka – psychokognitivní stadium vývoje

  • senzomotorické manipulování (0-2) (čistě reflexní)

  • předoperační myšlení (2-7) (vyvíjí se schopnost symbolismu)

  • konkrétní operace (7-11) (hypotetické myšlení vázáno na konkrétní zkušenosti)

  • formální operace (12+) (hypoteticko-deduktivní usuzování)

• očekávaný druh kognitivního myšlení

  • paměť (Kde? Kdy? Co?)

  • porozumění (Co to znamená? Vysvětli…)

  • aplikace (Jaké jsou další příklady?)

  • analýza (Z čeho se daná věc, problém skládá? Jaké důkazy máme?)

  • syntéza (Jak to můžeme zlepšit, navrhnout, vyřešit? Porovnání.)

  • hodnocení (Podle čeho tak posuzuješ, hodnotíš? Jak to vidíš ty?)

• motivace a záměr

• povrchní – minimální úsilí --> memorování, malé porozumění, 1. stadium vývoje učebních schopností žáka

• pragmatický – často chce vyniknout a uspět, ale bez zájmu o učení; pružnost, podvádí, chce se zalíbit, ale i praktické, vhodné pro aplikaci nabytých dovedností – vybírá si, co se mu hodí

• hloubkový – zájem o látku, chce pochopit

Učební styly žáků a práce s nimi při výuce

Ve třídě sedí obvykle 15 až 30 žáků a když přihlédneme ke všem výše zmíněným preferencím v učebních stylech a jejich kombinacím, je jasné, že nelze vždy vyhovět všem žákům. Samozřejmě by bylo výhodou, kdyby každý žák poznal, který učební styl mu vyhovuje, co nejdříve. Probíranou látku by si tak osvojil rychleji a trvaleji. Pomoci by mu to mohlo také při výběru jeho koníčků či zaměstnání v budoucnosti.

Jak může učitel přizpůsobit výuku různým stylům učení a potřebám žáků?

• volit pestrou škálu vzdělávacích strategií v pedagogickém procesu, zkoušet odlišné přístupy i při opětovném výkladu a vysvětlování;

• při zprostředkovávání nových informací volit multisenzorický přístup, tzn. zapojit zrak, sluch, hmat, pohyb;

• nabízet žákům více možností, z nichž si mohou vybírat;

• vysvětlovat smysl učení – proč je pro nás to, co se učíme, důležité;

• zainteresovat žáky do výuky i emocionálně, vnášet do výuky humor.

Učitel by si zároveň při výuce měl dát pozor na upřednostňování metod a strategií, které vyhovují především jeho učebnímu stylu. Nemůže se spoléhat na to, že ve třídě má především žáky, kterým tyto strategie vyhovují!

Jaké učební styly vyhovují vám?

Zdroje:

BASLEROVÁ, P., MICHALÍK, J., FELCMANOVÁ, L. a kol.: Katalog podpůrných opatření, obecná část pro žáky s potřebou podpůrných opatření. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2020.

Plakát Styly učení a strategie učení DYS-centrum Praha z. ú.

(https://eshop.dyscentrum.org/dyscentrum/eshop/2-1-POMUCKY/-4-/5/781-Styly-uceni-a-strategie-uceni)

ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.
MAREŠ, J. Pedagogická psychologie. Portál, 2013.