Na naši poradnu na interaktivním webu Zapojmevšechny.cz přichází dotazy od rodičů i pedagogů. Některé otázky využíváme a odpovědi na ně zveřejňujeme zde, protože by se mohly hodit více kolegům :-).
Dotaz:
Poslední dobou pozoruji u své čtrnáctileté vnučky, která bydlí sama se svým otcem nedaleko od nás, totální apatii. Celé dny prospí a pokud to jen trochu jde, vyhýbá se školní docházce, jak může, zatím je to v únosných mezích jeden, dva dny. Když se jí na cokoli zeptám, je jí vše jedno. Z jídel jí jen pár stejných stále dokola, většinou bezmasé, nic nechce, jen se stahuje do samoty s mobilem. Hraje PC hry, to je trochu živější, když komunikuje anglicky se svými protihráči. Skoro vůbec nevychází z domu, ve volném čase je stále doma. Naznačila nechuť jezdit ze školy autobusem - raději čeká, až tatínek jede z práce autem. Vím, že je v pubertě, jen mám strach o její duševní zdraví. Zdá se mi, že se takto změnila od doby, kdy začala distanční výuka, ta jí velmi vyhovuje. Těžko si nyní zvyká na standardní režim.
Foto zdroj: Freepik.com
Odpovídá PhDr. Kristina Březinová, psycholožka a tutorka webu www.zapojmevsechny.cz:
Odpověď:
Co se týče distanční výuky, ta bohužel obecně příliš nepřispívá k budování sociálních dovedností u dětí (spolupráce, komunikace, řešení konfliktů, sdílení, porozumění…). Některé školy již zaznamenaly, že se u žáků po návratu z distanční výuky skutečně zhoršila dosažená předchozí úroveň komunikace a spolupráce, u některých žáků se zvýšila agresivita apod. Naštěstí jde o vratný proces.
Pokud je Vaše vnučka spíše introvertní povahy, mohla online výuka tyto sklony posílit. Takový člověk se může ještě více stáhnout do sebe, může ztratit chuť vycházet ven i udržovat sociální vazby. Návyk zůstávat doma může přetrvávat i po skončení online výuky. Tento jev je nakonec možné pozorovat i u dospělých (menší ochota jít ven, něco podniknout mimo domov). Navíc popisujete, že Vaše vnučka se realizuje, co se týče vztahů, virtuálně, má mezinárodní komunitu hráčů, kteří jí mohou do značné míry naplňovat potřebu sounáležitosti a vztahů. To, že vnučka dává najevo, že by raději jezdila s tátou autem, a do autobusu se jí nechce, by mohlo ukazovat, že má skutečně nechuť k tomu trávit čas ve veřejném prostoru, setkávat se s ostatními lidmi, komunikovat. Není moc vhodné, aby si zvykala na tento režim. V tomto věku si dospívající potřebují budovat sociální dovednosti důležité pro život, tzn. komunikovat a spolupracovat s vrstevníky i dospělými. Pokud se to v tomto věku nenaučí, budou si tuto dovednost muset osvojovat až v pozdějším věku, což bude samozřejmě obtížnější.
Zdá se také, že vnučce schází školní i celková motivace k činnosti, k výkonu (vyjma PC her). Jak to navíc popisujete, má Vaše vnučka i poměrně dost volný režim. Zkuste si promluvit s otcem. Ten by s ní měl společně domluvit a nastavit nějaká pravidla, protože například pravidelné vyhýbání výuce už je poměrně dost zřetelný pokus o testování (a překračování) hranic. Teenagera lze zaměstnat i například pravidelnou pomocí v domácnosti (nastavená pravidla spolupráce dát někde v bytě na viditelném místě), je možné také s dcerou promluvit o nějaké budoucí pravidelné drobné brigádě, dobrovolnické činnosti. Od 15 let je možné vykonávat jak dobrovolnickou činnost (se souhlasem zákonného zástupce), tak i některé placené brigády (po ukončení povinné školní docházky). Je vhodné se s ní také domluvit, aby si sama stanovila hranici, kolik hodin týdně chce strávit na PC, a to také pak dodržovala. Kolik tráví času na PC si může např. samostatně monitorovat, aby měla přehled. Bylo by například vhodné věnovat jí nějakou knihu nebo online seminář o time managamentu a trávení času online, aby získala nějaké vhodné informace k tématu.
Měla Vaše vnučka před online výukou nějaké zájmy? Sportovala, chodila na kroužky? Pokud ano, je na čase se k těmto aktivitám zase vracet. Měla nějakou dobrou kamarádku ve škole či mimo školu? Vídala se s ní? Vrací se teď k těmto aktivitám? Co návštěvy jiných příbuzných, společné rodinné akce? Co ji baví, kromě počítačů? Můžete jí Vy sama nabídnout nějaký program mimo domov, který by ji bavil, nadchnul? Co jsou její talenty, co dělá ráda - a jedná se třeba o aktivitu mimo domov? Prošla kariérovým poradenstvím pro dospívající? Mapoval s ní někdo její talenty, vlohy? Má sourozence? Jaké s nimi má vztahy? Podniká s nimi něco mimo domov? Co otec Vaší vnučky, nabízí nějaké víkendové společné trávení času mimo domov?
U Vaší vnučky se může také jednat o celkem přirozenou potřebu dospívající dívky trávit nějaký čas o samotě, což u dospívajících ještě nemusí být nutně známkou nějakého závažnějšího problému. Je třeba s vnučkou, otcem promluvit, a zkoušet prakticky nějaké možnosti, abyste viděla, v čem spočívá hlavní obtíž a co se reálně osvědčuje jako prostředek k řešení.
Zasílám nějaké možnosti, které můžete vnučce nabídnout:
Kariérové poradenství pro mládež a dospělé | Facebook
Novinka: Kurz silných stránek pro děti | ekskurzy.cz
Kurz osobního rozvoje pro náctileté (hanaholinka.cz)
7 návyků úspěšných teenagerů - Sean Covey | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Tipy a doporučení pro rozvoj silných stránek u dětí – Perpetuum – vzdělávání bez hranic
Brigády jsou pro teenagery přínosné: 7 tipů, jak je o tom přesvědčit - iDNES.cz
Je také možné, že se jedná o závažnější problém - Vaše vnučka může aktuálně řešit nějaké obtíže v rodině, s vrstevníky, ve škole. Můžete s ní zkusit promluvit, nicméně takovou věc je vhodné nabídnout třeba při společném trávení času, když je k tomu vhodná chvíle (nikoliv bez předchozí přípravy).
V případě, že se Vám vnučka svěří s obtížemi, například si nerozumí s vrstevníky ve škole, má s nimi konflikty, objevila se kyberšikana apod., je na místě obrátit se školního psychologa nebo výchovného poradce a poradit se, jak situaci řešit.
Pokud byste měla podezření, že se u vnučky projevují ve zvýšené míře následující příznaky: přetrvávající smutek nebo podrážděnost i při změně okolností; ztráta zájmu o činnosti, které ji dříve bavily a těšila se na ně; úplná ztráta motivace k výkonu; plačtivost; zamlklost; změny tělesné hmotnosti; problémy s usínáním, poruchy spánku; nechutenství nebo naopak přejídání; dlouhodobá únava, pocity viny a beznaděje, výrazná sebekritika, sebepoškozování nebo dokonce myšlenky na sebevraždu - potom je na místě obrátit se na pediatra, nebo případně rovnou na dětského klinického psychologa nebo dětského psychiatra a poradit se, jak postupovat dál. Kontakty můžete najít v Mapě expertních služeb ve filtrech Psychologické poradenství a psychoterapie a Psychiatrická péče.
Nenechávejte si materiál jen pro sebe! |