Základní smysl práce asistenta je poměrně jasný – podpořit efektivitu vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V minulých dvou desetiletích se výrazně měnily jak podmínky pro poskytování této podpory, tak i celková koncepce vzdělávání těchto dětí a žáků. Logicky tak docházelo také ke změnám i v profesi asistenta pedagoga. Jaká jsou specifika této práce (nejen) v mateřské škole a na co si dát pozor? Co je důležité pro to, aby spolupráce fungovala na všech úrovních?

Jaký by měl asistent být?

Nejčastější nároky na osobnostní charakteristiku jedince, který pracuje jako asistent pedagoga, lze charakterizovat asi takto:

1. Měl by mít schopnost navozovat pocit bezpečí, přátelskou atmosféru, disponovat přirozenou schopností uplatňovat prvky asertivity, měl by být empatický – aby se dokázal vžít do různých situací, uměl naslouchat, vhodně poradit.

2. Pro svoji práci by měl být cele zaujatý, aby z ní měl radost, byl aktivní a měl schopnost tvůrčí pomoci při vytváření vhodného prostředí pro práci s dětmi. Podpora soběstačnosti daného dítěte s uplatňováním individuálního přístupu by měla být zcela přirozená.

3. Měl by umět spolupracovat pod vedením učitelek, měl by ovládat schopnost týmové práce.

4. Měl by být samostatný, s tvůrčím přístupem, měl by dále pracovat na rozvíjení své odbornosti – např. rozvíjet vlastní dovednosti, sebevzdělávat se, vědět, co, kde, kdy a jak dělat v souvislosti s danou problematikou.

5. Určitě mu nesmí chybět organizační schopnosti – rychlé rozhodování, zvládání náročných situací, schopnost přijít s alternativním řešením.

Nesmíme zapomenout, že mateřská škola má v rámci vzdělávacího systému svá specifika: Věková skupina vzdělávaných dětí je v rozmezí dva až šest, případně sedm let, přičemž skupiny ve třídách jsou zpravidla heterogenní. Mateřská škola je také často první institucí, kdy se dítě, potažmo rodina zapojuje do systému vzdělávání. Ve třídách během dne pracují nejčastěji dvě učitelky, asistent je tedy třetí osobou v tomto minitýmu. Učitelka mateřské školy navíc často bývá první osobou, která rodině sděluje informaci o možných speciálních potřebách dítěte.

Pro ředitele i učitele mateřské školy je důležité, nejen aby asistent splňoval kvalifikační podmínky dané zákonem, ale aby měl skutečně i schopnosti a dovednosti potřebné pro práci s předškolními dětmi, aby měl cit pro tuto práci a také aby uměl dobře vycházet s učiteli ve třídě, ve které bude pracovat. Podstatná je dále schopnost asistenta komunikovat nejen s rodinou dítěte, ale i se všemi ostatními rodiči.

První kroky v nové práci

Má-li pozice asistenta pedagoga už od prvních dnů jeho zapojení do činnosti mateřské školy přinášet očekávaný efekt, je potřeba pečlivě dbát na správné uvedení asistenta. V ideálním případě by takové uvedení nového asistenta pedagoga do prostředí a práce MŠ mělo zahrnovat následující kroky:

Před podpisem pracovní smlouvy je vhodné seznámit asistenta pedagoga s pravidly provozu MŠ, ukázat mu prostory využívané pro práci s dětmi, včetně možností zahrady a okolí, které škola využívá během pobytu venku, vycházek, hřiště v okolí apod.

Seznámit asistenta pedagoga s ostatními členy pedagogického sboru, s učitelkami, s dalšími eventuálními asistenty pedagoga, kteří mohou nově příchozímu v začátcích poskytnout cenné rady. V malých školách je vhodné seznámit nastupujícího asistenta i s kompletním týmem zaměstnanců, kde jsou vazby nezbytné pro denní spolupráci.

Rámcově seznámit asistenta pedagoga se školním vzdělávacím programem. Na rozdíl od učitele není povinností asistenta pedagoga znát vzdělávací program dopodrobna, měl by ale vědět, že takový dokument existuje, a také kde jej v případě potřeby může najít. Je podstatné, aby nový zaměstnanec znal vizi školy, kam škola směřuje, a měl povědomí o základních principech a hodnotách předškolního vzdělávání. 

Seznámit asistenta pedagoga s důležitými informacemi o dětech. U dětí se speciálními vzdělávacími potřebami by měl mít asistent k dispozici jejich plány pedagogické podpory (PLPP) nebo individuální vzdělávací plány (IVP).

Je vhodné seznámit asistenta s rodinou dítěte, zejména pokud je třeba dodržovat některá zdravotní opatření či používat specifické pomůcky apod. Rodina například podrobněji informuje asistenta o tom, jak používat polohovací polštáře, jakým způsobem nasazovat sluchadlo, okluzor, jakým způsobem vážit stravu. 

Seznámit asistenta pedagoga s rodiči dětí ze třídy, ve které bude asistent působit, nejlépe ještě před jeho nástupem na pracovní místo. Vhodnou příležitostí jsou třídní schůzky před zahájením školního roku či na jeho začátku. Obvykle stačí rodiče žáků stručně informovat o tom, že jde o zaměstnance mateřské školy, který bude pomáhat učitelce s její pedagogickou prací v dané třídě.

Důležitou součástí uvedení asistenta pedagoga do prostředí mateřské školy je i samotné představení asistenta dětem z „jeho“ třídy. Zde rozhodně doporučujeme nezdůrazňovat při představení asistenta jeho vazbu na děti se speciálními vzdělávacími potřebami – z mnoha zkušeností je zřejmé, že chybný postup, při kterém ředitelka nebo učitelka představí asistentku pedagoga jako „asistentku toho Tomáška nebo té Helenky s postižením“, vede k posílení sociální izolace Tomáška nebo Helenky v dětském kolektivu a žádné pozitivní výsledky nepřináší. Zcela optimální je představit asistenta pedagoga jako druhého nebo třetího pedagogického pracovníka ve třídě, jako pomocníka učitelky, který bude pomáhat se všemi dětmi a se vším, co zrovna bude potřeba. Je také dobré předem si domluvit způsob oslovení asistenta, a to dle zvyklosti v dané MŠ. Pokud jsou paní učitelky dětmi oslovovány jmény, i asistent by měl být oslovován jménem apod.

S jakými riziky se mohou mateřské školy ve spojení s asistentem pedagoga potkat? Uvedeme několik případů:

Např. učitel, pod vlivem silné osobnosti nebo větší odbornosti asistenta pedagoga či pouze na základě jeho přítomnosti, na kterou dosud nebyl zvyklý, ho začne ve třídě vnímat jako zdroj možného ohrožení svého postavení, případně rezignuje na svou vedoucí úlohu ve třídě. Pro děti ve třídě je pak obtížné poznat, kdo má ve třídě vedení.

Také se stává, že pokud je asistent pedagoga přítomen ve třídě, učitel zcela přenechá vzdělávání dítěte se SVP asistentovi pedagoga a věnuje se pouze vzdělávání zbytku třídy. Asistent pedagoga se společně s dítětem se SVP stává nezávislou jednotkou, částečně segregovanou, jejímž primárním úkolem je co nejméně rušit práci učitelky se zbytkem třídy.

Někdy se také stává, že učitel odmítne asistenta pedagoga ve třídě, komunikuje s ním minimálně, opakovaně dává najevo, že je ve třídě zbytečný. Vzniká tak napětí, které ovlivňuje sociální klima třídy. Ve většině případů jsou ale učitelé velmi dobrými koordinátory, organizátory a spolupracovníky.

Všechna uvedená rizika (a mnohá další) vyplývají zpravidla z nezvyklé situace, a to že se ve třídě objevil další dospělý člověk. Kromě asistenta pedagoga to bývala většinou jen ředitelka školy či v lepším případě další učitel na hospitaci nebo třeba inspektor ČŠI. Proto je pochopitelné, že s novou přítomností dalšího pedagogického pracovníka, který má být pomocníkem, si učitel často neví rady.

Pozor na přemíru kompenzací či aktivací ze strany asistenta pedagoga!

Přemíra kompenzace je vnímána jako slabost asistenta pedagoga a může vést ke zneužívání pomoci dítětem se SVP či jeho rodiči. Navíc vede k naučenému spoléhání se dítěte na asistenta pedagoga, především ve volní a pozornostní oblasti. To může vyvolat ztrátu učitelské autority, ignorování pozice učitele.

Přemíra aktivace může vést k přetěžování dítěte se SVP, následnému negativismu a odmítání práce. Nebezpečnými se mohou stát i vysoké ambice asistenta pedagoga, který se snaží, aby dítě, kterému poskytuje podporu, obstálo stejně dobře jako ostatní děti, či ještě lépe.

Kazuistika – nastavení spolupráce asistenta pedagoga a učitelky

Paní ředitelka A. P. nastoupila jako nová ředitelka do MŠ v průběhu školního roku. Asistentka pedagoga Jana ve škole pracovala již několik měsíců. Paní ředitelka při prvních hospitacích zjistila, že Jana není vůbec informována, jaká je její pozice, jaké má kompetence, a ani neměla stanovenou pracovní náplň. Byť měla zkušenost s prací s dětmi s autismem v neziskové organizaci, byla nyní ve třídě prakticky jen „přítomna“. Bylo nesmírně těžké změnit systém a nastolit nové podmínky a pravidla pro zaměstnankyni, která už jela v zaběhlých kolejích, byť nevedly správným směrem. Na základě pravidelných rozhovorů, individuálních i formou tripartity (učitelka – asistentka – ředitelka), si společně vymezovaly vize a velmi pozvolna se naučily spolupracovat. Jana obdržela písemně nejen náplň práce, přesný časový harmonogram, ale i obsah denních činností, v nichž si s učitelkou přesně řekly, kdy a jakou formou od asistentky očekává pomoc (například že by měla pomoci dětem s přípravou pomůcek na malování, ubrusy, barvami, ale tak, aby to nedělala za ně, ale s nimi…). Postupně se ředitelka vzájemných sezení již účastnit nemusela a v dalším roce vše běželo „hladce“ dle jejích požadavků a představ.

Doporučení

Nového asistenta doporučujeme informovat o míře zkušeností školy i učitelů s inkluzí a se zapojením asistentů do vzdělávání. Ředitelům navrhujeme stanovit, jakým způsobem bude probíhat adaptační období asistenta jako nového zaměstnance školy, určit formu komunikace a termíny konzultací mezi vedením a minitýmem třídy. Ideálně by adaptace nového zaměstnance, tedy i asistenta, měla probíhat s ohledem na jeho zkušenosti, zpravidla v délce tří měsíců. V prvních dnech od pozorování, seznamování s dětmi a rodiči postupně přechází k aktivní spolupráci a funkčnímu plnění podpůrné role asistenta. S učitelkou v roli mentorky pak reflektuje a formuluje dílčí kroky tohoto procesu. Mělo by docházet k propojování teorie a praxe – RVP, vize školy a jejího ŠVP s konkrétními aktivitami a činnostmi v průběhu dne. Po tomto období je vhodné, aby si mentor a asistent sdělili vlastní postřehy a naplánovali další etapu. Formulace cílů a úkolů by měly být konkrétní, zhodnotitelné, časově vymezené.

Některé mateřské školy bohužel nemají s asistenty pedagoga dobrou zkušenost, a to na základě různých, leckdy mylných očekávání, která zúčastněné strany (učitelé, asistent, rodiče) mají o působení asistenta pedagoga ve třídě. Je proto dobré si hned na začátku spolupráce sdělit, s čím asistent do mateřské školy nastupuje, a naopak pedagogičtí pracovníci mohou asistentovi přiblížit realitu, která ho při práci s dětmi ve třídě čeká.

V praxi vidíme, že jen přítomnost asistenta pedagoga nestačí. Pro skutečně efektivní práci asistentů pedagoga je nutné vytvořit mezi pedagogy společné povědomí o základní roli asistentů a vyřešit nejasnosti, na které školy a učitelé při práci s asistenty pedagoga v praxi narážejí.

Příklady dobré praxe. Hovoří učitelky mateřské školy v Plzni Jana T. a Marie H.:

„Se společným vzděláváním jsme se poprvé setkaly ve svých předchozích zaměstnáních v mateřských školách. Efektivní společné vzdělávání podmiňuje podle nás několik důležitých faktorů. Stát by měl zajistit výborné zázemí, školy zase erudované pedagogy, asistenty pedagoga a proškolený personál. Důležité je také informovat a vzdělávat samotné děti, netabuizovat téma odlišnosti a snažit se o kvalitní spolupráci rodiny a školy. V neposlední řadě celému procesu pomáhá dobře fungující poradenské zařízení. Velkým přínosem pro všechny zúčastněné mohou být i neformální setkání mezi školou a rodinou,“ popisují kolegyně, co považují za nezbytné k úspěšnému nastavení účinné inkluze.

„Rády bychom zmínily i další aspekty, o kterých z naší praxe víme, že jsou důležité: Vyzdvihly bychom především vzájemný respekt a důvěru jako základ vztahu pedagoga a jeho asistenta. Velkou službu nám prokázalo vedení komunikačního deníku (pozn. autorky: textový i obrazový deník všech momentů důležitých pro dítě, vedený na každodenní bázi), díky kterému jsme byly my i rodina v neustálém kontaktu a v obraze, co se daný den událo. Zvaly jsme rodiče k diskusi nad vzděláváním dítěte, nad tím, co je třeba zlepšit a v čem se mu daří. I v běžném životě je třeba starat se o mezilidské vztahy. Kdybychom nebyli schopni vzájemně komunikovat a dohodnout se, byla by naše společná cesta mnohem těžší. Samozřejmě že příprava na práci s dítětem se SVP zabírá více času. Bereme to však tak, že právě toto je náplní učitelské práce a neumíme si zdůvodnit, proč by některé z našich dětí měly chodit do jiné mateřské školy, a být tak ochuzeny o kontakt se svými vrstevníky z místa bydliště.

Závěrem...

Asistent pedagoga není osobní asistent. Liší se zejména tím, že osobní asistent není zaměstnancem školy (obvykle je zaměstnáván neziskovou organizací nebo rodiči žáka se zdravotním postižením) a jeho úkolem je pracovat výhradně s konkrétním žákem, ke kterému je přidělen. Naproti tomu asistent pedagoga je sice přidělován do tříd, ve kterých jsou vzdělávány děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jeho úkolem ale není práce s konkrétním dítětem nebo konkrétní skupinou dětí; asistent pedagoga má asistovat učitelce v širším spektru jejích činností, a tím jí umožnit, aby i ona sama věnovala více času a pozornosti podpoře dětí s postižením/znevýhodněním.

Užitečné odkazy:

Téma Asistenti pedagoga tvoří jednu ze zásadních částí aplikace Zapojmevšechny.cz: https://zapojmevsechny.cz/kategorie/detail/asistent-pedagoga a spoustu textů najdete také na webu www.inkluzevpraxi.cz: http://www.inkluzevpraxi.cz/vyhledavani?q=asistent+pedagoga&f=3

https://www.klickevzdelani.cz/Portals/0/Dokumenty/Prirucka_o_praci_asistenta_pedagoga.pdf

http://www.asistentpedagoga.cz/napln-prace