Psycholog Peter Farrell uvádí, že skutečná inkluze vyžaduje splnění určitých dalších podmínek. Co v procesu inkluze znamená přítomnost, akceptace, participace a achievement? A jaké stupně inkluze rozlišuje?


Anglický psycholog Peter Farrell říká, že hlavním znakem integrace je umístění, tj. fyzická přítomnost žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných („ordinary“, „regular“) školách. Tyto školy, někdy označované také jako školy „hlavního proudu“ („mainstream“), jsou tradičně připraveny, pokud jde o učivo, metody vyučování, komunikaci se žáky, způsoby disciplinace apod., na jakéhosi modálního žáka („normálního“, tj. statisticky nejčetnějšího). Umístit do nich i děti, které se jakkoli odlišují, znamená doufat, že tímto neomezovaným přístupem dojde k pozitivní změně v jejich socializaci. A to jaksi automaticky nebo možná „nákazou“.

 

Často jde vskutku o pouhou víru, o čemž svědčí následné kritiky na adresu učitelů, jejich metod, škol atd., že v běžné škole nejsou připraveni na přijetí takových dětí. Inkluze je v tomto přístupu nahrazena absencí exkluze (vyloučení). Z hlediska teorie rovného přístupu jde o první fázi procesu inkluze, která vyloučení těchto žáků formálně zabraňuje, ale ne vždy mu zabránit dokáže. P. Farrell uvádí, že skutečná inkluze vyžaduje ještě splnění dalších podmínek, a to zejména akceptaci, participaci a podmínky pro dosažení výsledků („achievement“).

 

Akceptace, participace, achievement

  • Akceptace znamená zajistit, že tito žáci budou přijati učiteli, svými spolužáky i jejich rodiči jako plnohodnotní a aktivní členové školní komunity. Dosáhnout naplnění této zdánlivě „jen“ symbolické či psychologické podmínky však není snadné. Stále hrozí sentimentální (litující) až „pomáhající“ postoj nebo naopak tabuizace. Akceptace je výsledkem nastavení podmínek ve škole a současně je předpokladem jejich udržení a tedy úspěšné inkluze.  

  • Participace znamená vytvoření podmínek pro aktivní účast dětí se širokým spektrem speciálních vzdělávacích potřeb (žáků s potřebou vyrovnávacích opatření) ve všech školních činnostech (vyloučeni by měli být jen z minima z nich, a to těch méně významných). Týká se to ovšem všech dětí – i těch, které nemají diagnostikované speciální vzdělávací potřeby. „Inclusive classroom“ označuje šířeji třídu, v níž se díky zařazení dětí se SVP daří zlepšovat i situaci ostatních méně výkonných a méně úspěšných žáků.

  • Achievement, čili vytvoření podmínek, aby tyto děti měly hmatatelné učební výsledky. Jinými slovy, kvalita inkluze se neposuzuje jen na vstupu, podle zajištěných podmínek, vybavenosti, vzdělanosti učitelů atd., ale především na výstupu, podle toho, co tyto děti po čase umějí, jaké výsledky prezentují. (Paralela s „rovností výsledků“.)

 

 

Mainstreaming, částečná inkluze, úplná inkluze

 

Podle stupně naplnění této čtveřice podmínek (přítomnost, akceptace, participace a achievement) rozlišujeme různé stupně inkluze:

  • Mainstreaming – jde o selektivní umístění žáků se SVP do běžné třídy. Zastánci tvrdí, že i žák se SVP si musí zasloužit a vydobýt tuto příležitost být zařazen do běžné třídy – a to tak, že ukáže a projeví schopnost udržet krok při práci ukládané nejprve ve zvláštní škole/třídě, a teprve pak si vyslouží zařazení do běžné školy. Tento přístup zachovává relativně silný sektor speciálních vzdělávacích struktur.  

  • Částečná inkluze – označuje závazek maximálně vzdělávat každé dítě přiměřeně jeho možnostem, a to ve škole a třídě, kterou si samo zvolí. Typické je, že pomoc, podpora, služba jde za dítětem, nikoli dítě za službou. Podmínkou je, že takové dítě bude těžit z přítomnosti v dané třídě spíše, než že bude muset udržet krok s ostatními žáky. Stoupenci inkluze preferují proto nové, alternativní formy vyučování.

  • Úplná inkluze – označuje situaci, kdy všichni žáci, bez ohledu na druh a stupeň znevýhodnění, jsou v běžné třídě na „plný úvazek“ a všechny případné speciální služby jim musejí být poskytovány v ní. Stoupenci inkluze se domnívají, že dítě se SVP by mělo vždy začínat v běžné třídě a být umístěno do speciálního zařízení, jen když se potvrdí, že mu v něm nemohou být příslušné služby poskytovány.

 


Další informace a zdroje:

ZAPLETALOVÁ, Jana, Zpráva o stavu inkluzivního vzdělávání v ČR (2010),
str. 6–7

https://issuu.com/cpiv/docs/zpr_va_o_stavu_inkluzivn_ho_vzd_l_v_n__v__r_komple