Do 2. ročníku má nastoupit žák s diabetem. Potřebuje trvalý dohled poučené osoby po celou dobu vyučování, která musí zajistit podávání inzulínu, zdravotnické úkony s tím spojené a rozhodovat o časech a potřebě podávání jídla. Žádné další problémy tento žák nemá. Škola nedisponuje žádným pracovníkem k zajištění zdravotních úkonů.

Matka žáka se chce obrátit na ŠPZ, aby doporučilo asistenta pedagoga z důvodu nedostatku financí pro zajištění osobního asistenta (zdravotníka), který byl u žáka doposud.

Z toho vyplývají dotazy:

- Může školské poradenské zařízení doporučit podpůrné opatření – personální podporu asistenta pedagoga u tohoto žáka?

- Může výše uvedené činnosti asistent vykonávat, pokud ano, za jakých podmínek?

- Jak lze situaci řešit?

Odpověď:

Základním předpokladem pro poskytnutí personálního podpůrného opatření je potřeba pedagogické práce s dítětem z důvodu speciálních vzdělávacích potřeb (SVP). Pokud se u žáka nejedná o SVP, ale pouze o zdravotní stav, neexistuje důvod pro poskytování podpůrných opatření, v tomto případě asistenta pedagoga. ŠPZ ho tedy nedoporučí.

U dětí s tzv. vnitřní nemocí (nejde jen o diabetes, ale např. i o atypické formy alergií či intolerancí a další metabolické či autoimunní nemoci) nejde o pomoc pedagogickou, ani o zdravotnické úkony, ale o tzv. paramedicínské, kdy péči včetně zdravotní poskytuje proškolený a zacvičený laik. Ten ji poskytuje proto, že je to potřeba. Klasicky jde o situace soužití v domácnosti, ve vztazích mezi rodiči a dětmi nejen vůči dětem nezletilým, ale např. i “dětí” vůči rodičům seniorům, mezi sourozenci, atd. Jde tedy i o situaci ve školách. → Pokud je důvod potřeby pedagogický, pak asistent pedagoga může vykonávat i paramedicínskou, ne zdravotnickou práci. Jistě však nebude jediným pracovníkem školy, který by měl mít dítě tzv. na starost. Nesmí tedy dojít k situaci, že by nikdo z pracovníků školy nevěděl, co má v případě potřeby dělat.

Osobní asistence tuto situaci také neřeší, protože jde o sociální, ne vzdělávací službu. Navíc osobní asistent není zaměstnancem školy, ale poskytuje klientovi - dítěti sociální, ne paramedicínskou službu. Odpovědnou za dítě i v přítomnosti osobní asistence je i nadále škola. Paramedicínskou práci může osobní asistent vykonávat jako součást služby sociální, nesmí však jít, stejně jako v případě asistenta pedagoga pouze o důvod zdravotní.

Řešení těchto situací má být po dohodě s rodiči (souhlas s poskytováním info o nemoci) následující:

• všichni učitelé, kteří ve třídě učí a případně i další pracovníci školy, mají být proškoleni ohledně ”běžné” i “krizové” péče o dítě;

• vhodným způsobem je nutno informovat a nainstruovat i spolužáky - aby věděli, co a proč mají v případě potřeby dělat;

• proškolení by měl provést zdravotnický odborník, který zná zdravotní stav dítěte a jeho specifika (kontakt přes rodiče);

• je vhodné nastavit o této pomoci komunikaci dokument mezi školou, dítětem a rodiči.

Zeptali jsme se také psycholožky z pedagogicko-psychologické poradny

Jak se k tomuto problému staví v praxi? „Tato záležitost je dlouhodobě nejednoznačná a problematická. Protože není žádná daná metodika, každý si to řeší jak umí, liší se i kraje od kraje, někde i města.“

V praxi se můžete setkat nejčastěji s tímto:

- 1. Školy edukují na své náklady nebo s pomocí rodičů svůj personál a berou úkony jako ty "paramedicínské", dítě se stará samo a učitel spíše dohlíží.

- 2. Neoficiálně s tím pomáhá asistent pedagoga ve třídě (napsaný na jiné problémy, jiné dítě atd.).

- 3. Rodič dochází do školy nebo tam s dítětem je...

- 4. Rodiče si seženou a platí osobního asistenta, ale problémy viz výše. Pokud najdou zdravotní sestru, mají vyhráno, ale málo běžné :-(.

- 5. Některá města mají něco jako zdravotnickou službu - terénní sestra objíždí více MŠ ve městě.

A jak to řešíte ve škole vy?

Další články k tématu:

O tématu medikace ve škole píšeme i ve článku Kdy je učitel povinen žákovi ve škole podat léky?

Přečtěte si i článek Jak přistupovat k dítěti se závažnou zdravotní diagnózou, kde najdete i ukázku individuálního plánu.