Zvyklo si vaše dítě při distanční výuce na jiný režim a najednou je problém ho dostat do školy? Je začátek školního roku a vaše dítě nechce jít do školy? Nechce vstávat, protahuje odchod z domova, či dokonce pláče? Co za tím může být a jak to překonat?

Brzké ranní vstávání, dojíždění, domácí úkoly, kroužky... Začátek školního roku klade velké nároky na děti i na vás jako rodiče. Opouštíte klidnější prázdninový režim a začínáte se přizpůsobovat pravidlům školy. Stejně tak nyní po distanční výuce z domova, protože doma panoval jiný režim. Po dětech je najednou požadován výkon, musí si (znovu) zvykat i na své spolužáky a učitele. A to může řadě z nich přinášet stres. Paradoxně bývá v takovém případě jedno, zda jde o jedničkáře, nebo o dítě se spíše podprůměrnými výsledky.

Jak tedy dítě naladit na cestu do školy?

Když se s dítětem začínáte ,,ladit na školu“, můžete si během cesty do školy povídat o tom, co pěkného prožilo o víkendu nebo o prázdninách. Zároveň se tato témata mohou stát zdrojem konverzace s jeho spolužáky i s učiteli.

Během vaší společné cesty do školy byste také neměli zapomenout vašemu potomkovi sdělit, kdy si ho ze školy vyzvednete a na co se může odpoledne těšit. Je vhodné komentovat i dílčí úspěchy z předchozích dnů. Hned od začátku byste měli směřovat k určité pravidelnosti a vytvoření řádu ohledně cesty do školy a vyzvedávání ze školy. Pravidelný režim spolu s nastavenými pravidly přispívá u dítěte k vytváření pocitu jistoty.

Mladší děti, pokud se jim ,,nechce“ do školy, mohou pozitivně reagovat na motivy vnější, to znamená například udělení nějaké odměny za žádoucí chování. Hrozí však, že když se žádoucí chování nedostavuje, dítě zůstane delší dobu bez odměny a přestane vyvíjet aktivitu, která vede k dosažení cíle.

Co se může skrývat za nechutí vašeho dítěte? Mluvte s ním o tom!

Pokud se dítě cítí nepříjemně, když má jít do školy, zkuste po něm chtít, aby pojmenovalo, co ho trápí. Promluvte si o tom, co mu vadí. Pomozte mu najít slova pro to, co cítí. Dejte mu najevo, že mu rozumíte a chápete jeho pocity. Nesmějte se jeho obavám, neironizujte, neporovnávejte s ostatními. Buďte mu oporou. Dítě by mělo vědět, že vás může kdykoli požádat o pomoc a může se vám svěřit.

Ze strany rodiče může zaznít i tento dotaz: „Co potřebuješ k tomu, aby pro tebe cesta do školy byla v pohodě?“

I vy jste byli dětmi, vzpomeňte si na vaše zážitky z období školních let. Sdílejte s dětmi tyto vzpomínky a poskytněte dětem návod k řešení. Co jste vy potřebovali od rodičů, od učitele, od kamarádů, když jste byli malí, abyste se cítili motivovaní jít do školy? Jak jste si s tím poradili? Vzpomenete si na to? Pro děti bývají tyto rozmluvy s rodiči velmi cenné a obohacující.

Využijte silných stránek dítěte

Pokuste se nalézt i jiné úhly pohledu na danou situaci, nejenom ty, které mohou dítě vystavovat nepříjemným pocitům. Víte, v čem je vaše dítě dobré? Pomozte mu využít jeho silné stránky. Nastartujte v dítěti jeho vnitřní hnací motor tak, aby samo ze sebe mělo dobrý pocit a dosáhlo pocitu zadostiučinění.

Po návratu dítěte ze školy mu vyjádřete váš obdiv a úctu, že to zvládlo. Využijte svou rodičovskou intuici a pokuste se vcítit do toho, co od vás právě potřebuje. Některé děti upřednostňují fyzický kontakt (obejmutí, pohlazení), gesta ocenění (potlesk, palec nahoru, potřesení rukou jako gratulace k úspěchu) či slovní pochvalu. Rozhodně ale nikdy děti školou nestrašte.

Pokud vypozorujete, že s dítětem ,,není něco v pořádku“ (například se u něj dlouhodoběji projevuje nechutenství, převládá u něj negativní nálada, objevují se bolesti bříška v souvislosti s odchodem do školy apod.), obraťte se raději na dětského psychologa.

Zpracovala: Mgr. Edita Nevoralová (školní a poradenský psycholog)