K problematice definice zákonného zástupce se vyjádřila Mgr. Veronika Doležilová, právnička a externí spolupracovnice projektu APIV B.  

Zákonný zástupce je osoba, která je oprávněná jednat za jinou osobu, která není plně svéprávná. Mezi osoby, které nejsou plně svéprávné, patří i děti z důvodu věku, protože jsou nezletilé. Tím je každý, komu není 18 let, což je věková hranice pro zletilost, se kterou je spojená i plná svéprávnost (§ 30 občanského zákoníku – zákon č. 89/2012 Sb.). Proto má každé dítě svého zákonného zástupce.

Zákonným zástupcem dítěte jsou oba jeho rodiče (§ 892 občanského zákoníku), resp. osoby, které jsou na pozici rodiče. Rodiče jsou tak zákonnými zástupci přímo ze zákona.

 

Rodiče mají za dítě rodičovskou odpovědnost, tzn. jsou povinni o dítě pečovat a chránit jeho zájmy. Toto nenáleží nikomu jinému, pokud o tom nerozhodl soud.

Pro účely vzdělávání se podle školského zákona (č. 561/2004 Sb.) považuje za zákonného zástupce každý, kdo je přímo ze zákona, nebo podle rozhodnutí soudu, za dítě oprávněn jednat (§ 183 odst.7). Toto pojetí zákonného zástupce zahrnuje všechny formy zastoupení, které pro nezletilce existují podle občanského zákoníku. Dítětem je přitom i nezletilý žák do 18 let, pojem „dítě“ se specificky používá ve školském zákoně pro nezletilce, který se účastní předškolního vzdělávání.

Pro účely vzdělávání je tedy rozhodující, kdo je osobou odpovědnou za péči o dítě včetně vzdělávání a ochrany jeho zájmů v nejrůznějších formách zastupování.