Asistenti pedagoga. Jak dnes podporují žáky se SVP?

Další webinář projektu APIV B ve spolupráci s organizací Člověk v tísni se zabývá činností asistentů pedagoga v době nouzového stavu a uzavření škol. Asistentů pedagogů je v ČR zhruba 20 000. Český vzdělávací systém jejich roli (stejně jako jejich odměny) řeší od přijetí inkluzivní novely v roce 2016. Jejich vztahy s pedagogy i nároky na požadovanou kvalifikaci často vyvolávají při diskusích silné emoce.

Tento webinář se zabývá tím, jak asistenti spolupracují v době uzavření a postupného otevírání škol s pedagogy a jak podporují žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Jaké nástroje a metody se v práci na dálku asistentům osvědčily i na co by bylo dobré po aktuálních zkušenostech navázat a co lze stále ještě zlepšovat. Lektory webináře jsou Alexandra Petrů ze společnosti Člověk v tísni a Tomáš Machalík z Národního pedagogického institutu ČR. V článku si můžete přečíst souhrn zkušeností a doporučení, která z webináře vyplynula.

Jak fungovala pomoc asistentů pedagoga během nouzového stavu?

Pracovníci z Člověka v tísni se spojili v době nouzového stavu s asistenty pedagogů, se kterými jsou běžně v kontaktu, aby zjistili, jak vypadá jejich práce. Sice nešlo o příliš široký vzorek, ale dozvěděli se, že 90 % z nich i nadále spolupracovalo s dětmi a rodinami i učiteli (školami). Pokud ne, jednalo se především o asistenty dětí z mateřských škol. 

Vzhledem k situaci vykonávali nejen činnosti obvyklé, ale i méně běžné, které jinak v náplni práce nemají. Komunikovali s dětmi a jejich učiteli a pomáhali jim při výuce i například při zprostředkování úkolů, a to telefonicky, mailem či osobně (za dodržení bezpečnostních pravidel), většinou alespoň dvakrát týdně. Pomáhali často rodičům, kteří ztratili práci, neuměli pomoct svým dětem při výuce či měli další problémy – radili jim, kam se obrátit a co dělat. Asistenti tak potvrdili, že jejich působení hraje důležitou sociálně pedagogickou roli.

Obecně však lze říci, že činnost asistentů pedagoga nelze jednoduše překlopit z prezenčního do distančního módu, velmi tam chybí přímý osobní kontakt s dětmi a často i jejich rodiči. Zároveň se jen v některých případech podařilo pedagogům socializovat děti ve třídě, a tedy i se žáky se SVP. Vzhledem k tomu, že chybělo jasné zadání od MŠMT, každá škola pojala roli asistentů v krizové situaci po svém. Někde se například žáci, učitelé i asistenti setkávali na různých virtuálních platformách a děti se tak mohly vidět a komunikovat spolu (před i po výuce).

Jak probíhala spolupráce asistent pedagoga a pedagog/škola? Co z toho vyplynulo?

Nouzový stav obnažil základy spolupráce asistentů pedagoga a učitelů. Pokud někde jejich spojení nefungovalo dobře, nyní to bylo ještě zřetelnější a ukázalo se, že je vhodné věnovat tomu pozornost. Začít lze vyjasněním si rolí a očekávání v rámci sborovny. Dojde tak spíše k využití potenciálu, který se působením asistenta nabízí. Zřejmě by toto nastavení ulehčily i jasné pokyny od MŠMT.

Během nouzového stavu chybělo jasné zadání práce asistentů, jak pracovat s žáky v online prostoru. To zpočátku chybělo samozřejmě i všem ostatním pedagogům a školním pracovníkům. Pokud by se podobná situace měla opakovat, je dobré poučit se a neopakovat stejné chyby.

Například zavést jen jednu komunikační platformu pro celou školu a koordinovat aktivity učitelů i asistentů pedagoga směrem k žákům. Ti by neměli být přetěžováni nadbytečnou komunikací. Školy by neměly zapomínat na ty, kteří zůstávají offline. Zároveň se ukázalo jako vhodné (pokud to jen trochu jde), ozvat se alespoň jednou týdně každému dítěti osobně – hlasem. To podpoří motivaci žáka. Elektronická komunikace osobní kontakt nenahradí. A v tom je právě nedocenitelná a jedinečná i práce asistentů pedagoga.

Doporučení pro asistenty pedagoga

V souvislosti s velmi diskutovaným kvalifikačním standardem asistentů poukazuje Alexandra Petrů na potřebu doplnit další vzdělávání asistentů pedagoga v oblasti sociálních služeb a sociální pedagogiky. Cílem je posílení návaznosti na různé aktéry ve vzdělávací a sociální oblasti. Vzhledem k tomu, že asistenti častěji než učitelé bývají „vpuštěni“ do rodiny a daleko lépe znají zázemí dětí a i vztahy v rodině, doporučuje Petrů doplnit jejich vzdělání také o krizovou intervenci. Asistenti totiž někdy řeší i těžší situace, které se netýkají jen vzdělávání.

Závěrem

Nouzový stav  odhalil slabá místa decentralizace českého vzdělávání. Diskutuje se potřeba zavedení středního článku řízení, který by pomohl lépe koordinovat fungování celé vzdělávací soustavy. Posílení řídicí role státu by se mělo projevit ve formulaci závazných instrukcí tam, kde obecně formulovaná doporučení dovolují různý výklad.

Pokud si chcete poslechnout také záznamy dalších webinářů projektu APIV B, najdete je na našem YouTube kanálu Projekt APIV B.